Ohavnost Vánoc (2)

Posledně jsme si zodpověděli dvě otázky:

1. Co je to hřích? a 2. Jaké má hřích vlastnosti?

První vlastnost hříchu byla jeho špinavost.

Druhou vlastností hříchu je nevděčnost. Bez Boha bychom nebyli. Bohu vděčíme za vše, jak stojí ve Skutcích:

Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme ...

Bohu vděčíme za život, bez něj by nebylo nic. Nebylo by ani to, z čeho a koho se radujeme. Bez Boha by nebyl den ani noc, ani příští vdech našich plic. Bůh žehná všem:

On dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. (Mt 5:45)

Bůh nám hříšníkům ve své laskavosti dává jídlo, pití, dal nám smysly, abychom viděli krásu, slyšeli lahodnost, cítili vůni, chutnali dobroty a ohmatali hebkost. Bůh dal hříšníkovi lásku, smích, zručnost, schopnost, intelekt, duši, přátele, manžele, děti, aby měl život smysl. Ochraňuje od kdejaké nemoci a nehody. Obyčejně bychom se neodvážili splácet zlem tomu, kdo nás zachránil nebo pomohl. Přesto, všichni svým hříchem zasazujeme rány do božího obličeje. Jak jsme nevděční!

Třetí základní vlastností hříchu po nečistotě a nevděčnosti je jeho nevyléčitelnost. Hřích je lidsky nevyléčitelný:

Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo? Jr 13:23

Nikdo se nemůže sám zbavit svých hříchů. Žádné předsevzetí, žádné úsilí, ani náboženství nás nevyléčí. Jsme totiž:

Potomstvo zlovolníků, hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené. Od hlavy k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána nejsou vymačkány ani obvázány.

Tak Bůh, ústy proroka Izajáše, popisuje hřích. Naše duše je zachvácena malomocenstvím. Ani zákonodárství, ani psychologie, ani filosofie nás nezbaví hříchu. I kdyby upřímně litující hříšník vyplakal tolik slz, kolik je vody v oceánech, nesmyl by ani jeden hřích! Ani věčné plameny pekla neočistí pálivé svědomí od jediného hříchu. Lítost, ani potrestání nemůže očistit. Pouze Ježíš Kristus očistí. Vánoce mají jen jeden smysl: Ježíš Kristus se narodil jako člověk, aby zachránil hříšníky. Neexistuje žádný, ani jeden jiný způsob, neexistuje ani jediná jiná léčba našeho duchovního malomocenství.

Čtvrtou základní vlastností hříchu je, že jej Bůh nenávidí. Hřích je to jediné, čemu je Bůh na věky znepřátelen. Bůh neodporuje člověku, protože je chudý, lhostejný, nemocný, nevzhledný, omezený, neinteligentní... Bůh proklíná pouze lidskou hříšnost. Jediné, co odděluje člověka od Boha, je hřích:

Nedopouštějte se té ohavnosti, kterou nenávidím! (Jr)

Náš Bůh je svatý, ve všem svatý, pouze svatý a vždy svatý Hříšník je hříšný, ve všem hříšný, pouze hříšný a vždy hříšný. Jak se s námi může Bůh usmířit? Pouze skrze Krista na kříži, který se narodil, aby se stal hříchem za nás! Kdybychom se mohli sebeočistit, tak nepotřebujeme Vánoce - Boží narození.

Pátou vlastností hříchu je, že hřích je tvrdá práce. Hřešení je bolestivé, a přesto se dobrovolně mučíme. Jeremjáš napsal:

Učí svůj jazyk mluvit jen klam, vyčerpávají se nepravostmi.

Když v Sodomě Lota navštívili dva andělé, homosexuální muži Sodomy se sápali do Lotova domu, aby si užili. Přestože je Bůh oslepil, slepota jim nezabránila v jejich zvrhlosti. Hřích je tak perverzní, že ani fyzická slepota některé z nás neodradí. Lidé se namáhají a v potu tváře dorazí k pekelné záhubě, znaveni tvrdou hříšnou prací. Lež, úklad, spiknutí, obelstění, krádež jsou namáhavé práce!

A tak přicházíme ke třetí základní otázce - Koho hřích ovlivňuje? Mnoho lidí, včetně mých nejdražších, mně řeklo, že nehřeší. Bible má pro ně jen jednu odpověď:

Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích, a skrze hřích smrt, a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. Ř 5:12

Ukažte mi člověka, který nikdy nezemře, a já vám ukáži člověka, který nikdy nezhřešil.

Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha... Všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

Dále se dočteme, že naše hrdlo je otevřený hrob, že skrýváme hadí jed ve rtech, že náš jazyk mluví jen lest atd., atp. Jóbova logika je jasná:

Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého - vůbec nikdo!

Svévolníci, ti se odrodili hned v mateřském lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou (Ž.58:4)

Všichni, od Adama, jsme zplozeni hříšnými otci. Naše duchovní i tělesná genetika je zruinovaná. Pouze Ježíš Kristus, jehož narozeniny si právě připomínáme, se narodil bez hříchu, protože nebyl zplozen hříšným mužem, ale Bohem, Duchem Svatým. Jestli se domníváte, že nehřešíte, zeptejte se: byl jsem už nemocen?, stárnu?, zemřu?

Hřích je tak zakořeněn v našem těle a povaze, že i když nás Bůh spasil, jsme stále podrobeni nemocem, bolestem i smrti. Neustále se vidím v 7. kapitole Pavlova listu Římanům:

Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci... Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím, když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.

Všichni jsme zajatci hříchu. I křesťan jako byl Pavel!

4., poslední základní otázka je: Jaké jsou důsledky hříchu?

1. důsledek: Hřích způsobuje, že nás zlo přemáhá:

Mají zatemnělou mysl a odcizili se božímu životu... Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci. (Ef 4:18,19)

Otupělá, zatemněná a odcizená mysl je důsledek hříchu!

2. důsledek: Hřích nás zotročil a přivedl do Satanova otroctví. Myslíme si, že jsme svobodní, ale jsme totiž:

...poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni / křesťané/ jsme k nim kdysi patřili. (Ef 2:2,3) A Ježíš nevěřícím řekl:

Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. (Jan 8:40)

Člověk a světový systém je v úplném Satanově područí. Rádoby svoboda je přelud, skutečná svoboda vězí jen v Kristu.

3. důsledek: Hřích udělal z člověka terč Božího hněvu.

Žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy a tím jsme nutně propadli Božímu soudu, tak jako ostatní. (Ef 2:3)

Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál? (Ž 90:11)

Je hrozné upadnout do ruky živého Boha. (Žid 10:31)

4. důsledek: Hřích způsobuje trápení. Job říká:

Člověk je však zrozen pro trápení.

Kniha kazatel popisuje prázdnotu lidského života:

Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem.

Člověk se rodí s křikem a umírá sténající. A mezi tím je pro většinu prázdná nicota. I Jidáš litoval, plakal, peníze vrátil, a potrestal se oběšením. Nic z toho mu nepřinese odpočinek, protože spoléhal na sebe, ne na Krista.

5. důsledek: Hřích nás odsuzuje do pekla. Ježíš rozvinul učení o pekle a není nikoho, kdo by o pekle mluvil více než Ježíš, jehož narození právě oslavujeme. Ve Zjevení se dočteme, že lidé bez Krista budou v těle vhozeni do hořícího jezera a budou v mukách na věky věků. Hřích je smrtelný až za hrob.

Proč tohle všechno? Věřte, nechci vám kazit vánoční pohodu. Chci, abychom si všichni uvědomili, že krása Vánoc spočívá v tom, že Ježíš Kristus přišel na svět, aby spasil hříšníky. Skutečná vánoční krása není stromeček, svíčky, dárky a sníh, nýbrž, že Ježíš přišel, aby vyléčil ohyzdnost světa! Jestliže neobejmeme svým srdcem Ježíšovo narození, učení, očistnou zastupující smrt a zmrtvýchvstání, zůstáváme od skutečných Vánoc vzdáleni jako východ od západu. Ježíš se narodil, aby spasil hříšníky, ne hodné lidi. Nebe bude plné spasených hříšníků a peklo plné nespasených dobrých lidí.