1. Klonování, ovečka Dolly

V poslední době se hodně píše o klonování. Mnoho lidí se mne tázalo, co tomu říká Bible a křesťané? Nedávno jsem četl na toto téma v jednom americkém křesťanském časopise zajímavý článek. Ve stručnosti se s vámi o něj ve značně upravené podobě podělím.

Už jen samotné slovo - klonování, vyvolává fantastickou představu Jurských parků a hvězdných válek, kde se budou pobíjet bezcitní mutanti. Čapek je nazval roboty. Fantastických románů a filmů, které se zabývají touto tématikou, je mnoho.

V březnu 1997 však vědeckým světem a tiskem proběhla zpráva, která z fikce učinila vědeckou skutečnost. Jako by se uskutečnilo nemožné. Savec, jehně "Dolly" se narodila z ovčí jalovice, která nikdy nepoznala berana. Dolly byla navlas totožným genetickým obrazem své matky. První spekulativní myšlenky nás napadnou podle toho, co je pro nás nejdůležitější. Sportovní fanda již vidí hokejové mužstvo sestavené ze samých Jaromírů Jágrů; nemocný člověk již vidí klonovací farmy, kde vědci a technici pěstují a sklízí silné, zdravé náhradní orgány - srdce, játra, oči, klouby, atd. Fantazii, co všechno by se mohlo podnikat se zotročenými specializovanými klonovanými lidskými mutanty, se meze nekladou. Celá záležitost je mravně velmi citlivá. City a rozum se vzájemně bijí. Celý předmět je spor, zda klonovat či neklonovat.

Jak by se na klonování měl dívat křesťan v této době nesmírného vědeckého pokroku a mravního relativismu? Jak se biblicky orientovat v převládajících emocích a názorech?

Tak jako všichni lidé, tak i křesťan zasazuje jakýkoliv nový jev, tedy i problém klonování, do rámce svého světonázoru. Ateista zasazuje vše, co jej obklopuje, do rámce, v němž žádný bůh nemá místo. Teista zase do rámce, v kterém nějaký bůh je. Bez předpojatosti, bez základního pohledu na svět, bez metru, nemůže nikdo nic posoudit ani popsat, protože by to neměl čím poměřit. Předpojatost je nevyhnutelná nutnost. Každý člověk do posledního je předpojatý, má totiž nějaký světonázor, který se během jeho života jistě dynamicky vyvíjí a mění.

Křesťan tedy k problematice klonování přistupuje s bázní před Hospodinem. Bohabojnost je jeho prvotní mechanismus k ohmatání čehokoliv neznámého a nového. Každá jeho myšlenka musí být v souladu s poslušností Kristu. Protože Kristus má ve všem absolutní přednost, křesťan nezačne nejprve rozebírat celý problém z hlediska toho, co udělal člověk, ale začne jej nejprve rozebírat z hlediska - co řekl Bůh. Neomylné Písmo je

Písmo je tedy ten nutný, Bohem daný standard, podle kterého budeme posuzovat veškeré stvoření, včetně lidských vědeckých úspěchů. Klonování zajisté nebude výjimkou.

Než použijeme světlo Písma, abychom biblicky prozkoumali ovečku Dolly, musíme nejprve porozumět tomu, co to je klonování. Deváté přikázání nám přikazuje, abychom byli pravdivými svědky. Klonování, v konci konců, není tak tajemné a mystické, jak se mu nepravdivě přisuzuje.

Zkušenost, že rodiče geneticky určují potomstvo, není nic nového. Už i naši předkové ve víře byli jistí "genetičtí inženýři". Ve 30. kapitole Genesis se dočteme, že všechna Lábanova načernalá jehňata a skvrnitá kůzlata, jak navrhl Jákob, se stala Jákobovou mzdou. Jákob byl velmi zkušený a dokonalý pastevec, dnes bychom řekli "genetický inženýr", a proto se převelice vzmohl. Měl mnoho ovcí a koz, i služky a služebníky, i velbloudy a osly...

Jákobův selektivní chov však nebylo klonování. Klonování je přesné kopírování genetického kódu, tedy genetického programu, klonovaného organismu. Většina lidí si myslí, že toto kopírování je něco relativně nového. Není. Žáby byly kopírovány, klonovány již v roce 1952, před 45 lety. Proto první dokonalé zkopírování savce, ovečky Dolly, by nemělo být tak velikým překvapením, obzvláště, když pokusy o klonování lidí se provádí již od roku 1993.

Embryologové University George Washingtona v roce 1993 vzali 17 lidských zárodků, embryí, které byly dvou- až osmi-buněčné, roztrhli je, a ve skle je nechali dělit. Některé se rozdělili až do dvaatřiceti buněčných embryí, což je dostatečně velký zárodek, aby mohl být úspěšně vsazen do náhradní lidské matky k normálnímu donošení. Žádné náhradní matky nebyly zatím použity, proto všechny ještě žijící lidské pokusné zárodky umírají. Ve světle těchto pokusů příchod zkopírované ovečky Dolly nikoho zasvěceného nemohl tak moc překvapit. Je jenom otázka času, kdy člověk nalezne odvahu, která překoná jeho svědomí, a zasadí technicky dostupné klonované, "roztržené" zárodky do lidských zástupných matek, do životů žen.

Klonovací postup ovečky Dolly však s sebou přináší podstatný vědecký rozvoj. V minulosti veškeré klonování používalo nerozlišené, nerozrůzněné, nespecializované zárodečné, embryonální buňky, z kterých následný růst organismu počíná. Jak jednotlivé buňky rostou a vyvíjejí se, začínají se rozrůzňovat a specializovat. Oční buňky vytvoří oči, jaterní buňky vytvoří játra, nervové nervy atd. Přesto, i každá tato rozrůzněná a specialisovaná buňka v sobě zahrnuje úplnou mapu DNA celého organismu, jehož je jen malou součástí. Každá buňka Josefa Nováka, ať oční, jaterní nebo nervová, tedy obsahuje úplný genetický kód celého Josefa Nováka. Tento biologický jev buněčné rozrůzněnosti se zdál být nepřekonatelnou překážkou ke klonování z buňky dospělého jedince. Proto někteří biologové tvrdili, že klonování je proveditelné jenom ze zárodečných, nerozrůzněných buněk; a zůstane neproveditelné ze specialisovaných rozrůzněných buněk dospělého jedince.

Biolog Neal First z Wisconsinské university komentoval narození ovečky Dolly takto: "Co je nové, není klonování savců. Nové je klonování z buněk, které nejsou embryonální." Jinými slovy, klonův "jako-rodič" nyní může být plně vyvinutý dospělý savec místo nerozrůzněného embrya. Z praktického hlediska to znamená, že klonování již nebude "nákup zajíců v pytli", protože nikdo neví, v co dorostou totožní jednotlivci pocházející z jednoho rozděleného zárodku. Tento skutečný vědecký pokrok však v sobě nese, jako ostatně každá znalost, ohromná rizika.

Ovečka Dolly měla mnoho sourozenců. Výzkumníci tento nový postup opakovali 277x. Pouze 29 embryí z 277 přežilo 6 dní, což je "stáří", kdy embryo může být zasazeno do náhradní ovčí matky. Z těchto 29 zasazených embryí pouze Dolly v ovčím lůně dorostla až k normálnímu porodu. Úspěšnost je zatím necelé půlprocento. Jistě, znalosti porostou a pravděpodobnost donošení klonu se bude zvyšovat.

Co, nebo kdo je klon? Kdybychom klonováním zkopírovali Josefa Nováka, nebude to Josef Novák, ačkoliv bude tělesnou kopií Josefa Nováka. Kopie není totožnost. Klon není bezduchý stroj. Klon má svoji odlišitelnou osobnost. Klon je jenom časově zpožděné identické jednovaječné dvojče. Klonování nepředstavuje žádné tajemno, nebo tvorbu nového života. Ovečka Dolly byla první narozená bez biologického otce. Ale úplně stejně se mohl narodit beránek bez biologické matky, protože náhradní matka není biologická matka, ale "jen" dokonalý inkubátor. Každý klon má jak biologického otce, tak i matku ve svém identickém dvojčeti, z kterého byl zkopírován. Klonování je tedy umělý způsob, jenž produkuje "zpožděné" identické dvojče. Identická dvojčata zas tak velkou vzácností v přirozeném chodu věcí nejsou. Klonování je imitace přirozeného pohlavního procesu rozmnožování, jež stvořil Bůh. V každém případě je však klonování bezpohlavní rozmnožování z buněk dospělých jednotlivců. Za zmínku zde stojí, že Bůh stvořil Evu z buněk Adamova žebra, tedy také bezpohlavně. Eva však nebyla klon! Bůh Adamův genetický kód úplně "přeprogramoval". Eva sice zůstala kostí Adamovy kosti, žebrem jeho žebra, ale byla úplným opakem identického dvojčete.

Všechny představy o lepším lidstvu a světě následkem výběrového klonování buněk "lepších lidí" jsou marné rasistické utopie. Z hříšného člověka se dá zkopírovat jenom hříšné dvojče, a ze smrtelníka jenom smrtelník. Takové humanistické představy jenom navozují ďábelskou naději spásy lidstva a světa bez Kristova kříže.