Zprávy z Ekvádoru - Quito 1/2001

Milí posluchači Dobré noviny,
společně s vámi vstupujeme do nového tisíciletí. Jistě si hned na počátku všimnete několika změn. Především to, že někteří z vás dostávají poprvé časopis Zápas o duši (str. 39), který vás informuje o změnách v redakci vysílání Hlasu And. Sestra Fialová bude dál připravovat pro posluchače a zájemce každý měsíc oběžník zajímavostí z Ekvádoru. Každému posluchači, který zašle Hlášení příjmu na pražskou adresu, pošleme oběžník automaticky. Totéž platí pro sběratele QSL pohlednic. Oběžník a informace z Ekvádoru jsou dostupné na Internetu průběžně tak jak přicházejí. Pokud oběžník neznáte nebo nemáte přístup k Internetu a chcete jej pravidelně dostávat, napište nám. Všem přejeme nerušený poslech rozhlasových pořadů z Ekvádoru a Pánem Bohem požehnaný start do nového tisíciletí.

 NEJDELŠÍ "TUNEL" V EKVÁDORU
V horách na hranici ekvádorských provincií Manabi a Portoviejo, spolupracuje 1.521 lidí a moderní technika, aby se splnil sen celé provincie: dostatek vody na zavlažování vyprahlé půdy. Pět set šedesát tun vážící "KRTEK" se prohrabuje metr za metrem a s jeho pomocí bude tento týden ukončen 11.5 kilometrů dlouhý tunel La Esperanza - Poza Honda. Poučte se o této historické události v hloubce 380 metrů.

Červené světlo vlaku proniká tmou tunelu. Každých sedm metrů jsou na stěnách upevněny neonové zářivky. Vnitřek tunelu, který má průměr tři a půl metru a je prosycen vůní čerstvě odkryté hlíny, která se proměňuje v charakteristický pach cementu. Každým okamžikem se zvyšuje hluk strojů, které postupují v hloubce 380 metrů, srdcem hory, kterou pokrývají kmeny cedrů, vavřínů a dalších druhů stromů, které jsou charakteristické pro tento okres.

Technici a dělníci na vagónech vlaku jsou připraveni vystoupit a pracovat v minimálním prostoru mezi kolejemi a betonovými stěnami tunelu. Všichni jsou oblečeni do žlutých pracovních kombinéz, mají bílé helmy, ochranu na uši, kožené rukavice a gumové holínky. U pasu jim visí baterky, nezbytné při této práci. Hluk se zvyšuje jak vlak postupuje rychlostí 25 kilometrů za hodinu. V takovém hluku na sebe mohou lidé jen křičet. V podzemí je nedostatek vzduchu a těžko se jim dýchá. V takovém prostředí jsou i ruce těžké. Tělo si však za čas zvykne i na stálou teplotu kolem 37 stupňů. Na stěnách tunelu jsou vedeny kilometry kabelů, trubek a nejrůznějších drátů.

Pracovníci nastupují na svoji směnu od 15.30 do 21.30. Při hloubení tunelu je na pracovišti 240 osob ve čtyřech skupinách po 60 lidech 24 hodin denně. Nemohou se zdržet ani minutu, protože "KRTEK" pracuje bez přestávky. Postupuje kupředu jako obrovsky červ, který se natáhne, skrčí a znovu natáhne; tak se prokusuje horou. Denně postoupí o 36 metrů, což je ve srovnání stavby tunelu v Lamanchském kanálu větší výkon, kde tuneláři postupovali rychlostí 21.4 metrů denně. Obrovským ventilátorem proudí do tunelu čtyřiadvacet hodin denně vzduch. Pumpuje dvanáct kubických metrů vzduchu za vteřinu. V blízkosti "KRTKA" je pouze sedm kubických metrů vzduchu, což dostačuje dělníkům k dýchání. Vzduch je veden plastovou rourou upevněnou na stropě tunelu. Přívod vzduchu se prodlužuje stejnou rychlostí jakou postupuje "KRTEK".

Po dvanácti dnech práce má každá skupina čtyřdenní odpočinek. Během závěrečných dnů by všichni nejraději zůstali na svých místech, aby byli při tom až obrovský, 180 metrů dlouhý a 560 tun vážící stroj TBM /Tunel Boring Machine/, kterému říkají "KRTEK", dorazí na konec 11.5 kilometrů dlouhého tunelu. "KRTEK" a lidé kteří ho řídí, překonali skutečný rekord: vybudovali tunel, zpevněný cementem za pouhých deset měsíců. Tunelem vybudovaným brazilskou firmou Odebrecht poteče 500 miliónů kubických metrů vody za rok nezbytných k zavodňování 12.000 hektarů polností. Bude možno také vybudovat nádrže na chov krevet. Do roku 2020 bude celý okres se 700.000 obyvateli zásoben pitnou vodou i ve městech jako jsou Manta, Jipijapa a Portoviejo a mnoho vesnic v okolí.

Brazilská banka BNDES a ekvádorská vláda sjednala na tento projekt úvěr splatný za 14 let. Brazilský inženýr a ředitel projektu Fernando Ruis Santos Reis hovoří o výhodách projektu, který promění suchopárné území Manabi v ovocný sad zaslíbené země.

 Mezinárodní spolupráce:
Na projektu pracuje celkem 1521 osob. Devět set dvacet osm pracovníků je z provincie Manabi, 593 z dalších ekvádorských okresů. V táboře Severino jsou technici, sedm inženýrů je z Brazílie, čtyři z Itálie, jeden Rakušan, jeden Fin, jedna inženýrka z Chile a patnáct lidí z Kolumbie. V táboře žije také 300 dělníků, kde mají teplou vodu a klimatizaci. Práce je velmi namáhavá, ale také má své výhody: dobré jídlo, doprava na pracoviště, společenská místnost a moderní tělocvična. Lékařský dohled je na místě a každý dělník prochází pravidelnými zdravotními prohlídkami. Do tunelu nesmí nikdo se srdeční vadou nebo vysokým krevním tlakem a hlavně ne ti, kdo trpí klaustrofóbií. Albertina Pincheira, která koordinuje bezpečnost práce, říká: "Máme časté pohovory s dělníky, pouštíme jim instruktážní videokazety aby se naučili jak se chovat a jednat při nehodách, které mohou při jejich práci nastat. Všichni musí používat patřičné oblečení a bezpečnostní pomůcky. V táboře máme ambulanci, kde jsou stále přítomni tři lékaři a dvě ošetřovatelky.

Vaše sestra Fialová a redakce vysílání Dobrá novina