Zprávy z Ekvádoru - Quito 6/1999

 Pozitivní stránky fenoménu "El Niňo" - Úroda rýže se zdvojnásobila:
Doposud jsem popisovala pouze negativní stránky velikých povodní způsobených již známým "Fenoménem El Niňo". Tentokrát něco pozitivního. Jelikož za povodní v roce 1998 byla zaplavena všechna rýžová pole, byla úroda velmi špatná. Zátopy však nepřinesly na pole pouze vodu, ale také úrodnou půdu a následkem toho letošní úroda rýže je neočekávaně veliká. Nejen že stačí pro veškerou domácí potřebu, takže se nebude muset letos importovat, ale jsou obrovské přebytky, které se pěstitelé a exportéři snaží prodat, nejraději do vedlejší Kolumbie. Bylo dohodnuto, že potřebují 60.000 tun a tak mezitím po polních cestách, často přes brody jezdí v noci pašeráci a vedou řadu mul s náklady rýže i jiného zboží na hřbetech, protože v Kolumbii za vše obdrží lepší cenu. Celníci zastavili karavanu nákladních vozů naložených pytli rýže a donutili je, aby jeli autorizovanou silnicí po mostě "Rumichaca" (Rumičaka), kde musí platit celní poplatek.

 13.000 tun tuňáku hledá kupce:
Dopisovatel z přístavního města Manty pokračuje: "Zde vidíte všude tuňáky. Na lodích, které stojí v přístavu, je uskladněno 13.000 tun těchto ryb; v tržnicích měst tohoto okresu Manta, Portoviejo a Chone, na plážích v Tarqui a Mantě, v přístavištích malých člunů, na nábřežích a molech, pod mosty i ve středu města v okolí bank.
Na všech těchto místech muži nosí exempláře tuňáků, které by stály za to vyfotografovat, protože každá ryba váží až 40 liber a můžete ji koupit za cenu 10.000 sukrů (1 dolar), o které se Vám před měsícem ani nesnilo. Dříve stála ryba, vážící 5 liber, 40.000 sukrů a velká 40 librová 140.000 sukrů."
Od ledna do června roku 1999 ulovili 90.000 tun tuňáků, zatím co během celého roku 1998 nachytali pouze 100.000 tun. Příčina tohoto nevídaného nadbytku je klimatický fenomén "El Niňo", který se takto opět projevuje v Ekvádoru. "Směs teplé a studené vody způsobuje úmrtnost planktonu, kterým se živí malé rybky. Tyto jsou snadnou potravou pro tuňáky, " vysvětluje oceánolog a profesor university Eloy Alfaro, Hanibal Orbes.
V zemi existuje 10 konzerváren na tento druh ryb. Tam muži i ženy již měsíc pracují 12 hodin denně. Jan Karel Brito, zaměstnanec v jedné z továren, říká: "Situace se zlepšila. Přede 2 měsíci nám dali výpověď a nyní nás v zoufalství rychle volají znovu do práce." Předpokládá se, že v příštím týdnu přijede ještě 20 lodí s tuňákem. Všichni mají zaměstnání. Dvě organizace lodních dělníků, každá z nich s 200 muži, 30 nákladních vozů, 15 jídelen a veliký počet taxikářů." Vše se tu změnilo k dobrému od té doby co před 3 týdny nastal tak dobrý rybolov, prohlásil majitel taxíku, Justino Anchundia: "Dříve jsme měli za den 12 zákazníků a nyní 30."
Řešení pro tuto situaci: 2 možnosti studuje organizace ATUNEC. Buď snížit cenu, aby více lidí mohlo koupit syrovou rybu a nebo konzervy tuňáka, protože mražení ryb je příliš nákladné a syrová se nedá dlouho skladovat, anebo nařídit dobu hájení, anebo zakázat rybolov tuňáka na 2 měsíce, protože nyní loví někteří ryby pouze 30 dní staré, což není vyhovující, neboť jsou ještě malé.

 Trochu Ekologie: 12 obcí ochraňuje svůj manglar.
Nejprve chci popsat, co je to manglar a k čemu je užitečný. Mangle je strom, který roste na mořském břehu ve vodě. Když je příliv je voda dosti hluboká ale když je odliv, zůstává na povrchu bahnisko. 1 strom mangle vytváří kyslík pro 75 osob. V bahně, mezi jeho kořeny žijí mušle, škeble, různé druhy raků a jejich larvy a rybí potěr. Též se používá velmi trvanlivé a vodě odolné dřevo na stavby a roští na topení. Mnoho lidí, kteří žijí v blízkosti, se uživí z toho, co vynese manglar a proto si ho chtějí chránit.
200.000 hektarů těchto mořskou vodou zatápěných lesů bylo proměněno na nádrže, neboli bazény, kde se pěstují mořští raci. Je to veliký průmysl a dnes je na druhém místě Ekvádorského exportu, hned po banánech. Ekologové a lidé žijící v okolí však o tyto, pro celý svět tak blahodárné lesy, bojují. Proto organizace FEPP (Fondo Ecuatoriano Populorum Progressio) má 3-letý projekt s 12 obcemi, aby manglar udrželi a zvýšili jeho produktivitu. Mají v programu: zlepšit výrobu a výnos malých statků v okolí, zavést umělé pěstění ústřic, rozmnožení škeblí a vylepšit pěstění kokosu za pomoci strouh.
Cayapas-Mataje je jméno této reservace nebo Národního parku v rozměru 51.000 hektarů. Sestává z tropického lesa, manglarů a kokosových hájů.
Herlinda Montalvo vzpomíná: "Dříve jsme snadno za jeden den ulovili 500 velikých škeblí, 5 kg mušlí a až 150 velikých raků. Nyní s velikou námahou nedocílíme ani polovinu."
Ceny: 16 tisíc sukrů za 100 škeblí; 20 tisíc za 8 malých nebo 7 velikých raků a 5 tisíc za 1 kg mušlí (slávka jedlá). Dolar je přibližně 10.000 sukrů.

 Co se již docílilo:
Holandské velvyslanectví dává pro tento projekt 1 milion dolarů, práce započala v říjnu roku 1998 a již jsou vidět nějaké výsledky. V obci Santa Rosa mají vybudován malý statek a započali s pěstováním mušlí. V San Antonio již pěstují ústřice a v Olmedo zavádějí nyní tak moderní ekoturistiku. V El Porvenir vylepšují na plážích sady kokosových palem. Tímto způsobem se nabízí obyvatelstvu jiné možnosti zisku a také zpestření jídelního lístku čímž také docílí, aby se manglar zotavil a byl opět výnosný. Také ministerstvo pracuje na tom, aby byly rozlohy obcí vyměřeny a nedocházelo k nesrovnalostem mezi místními obyvateli, kterých žije ve 12 obcích 4.000.
Kéž pokoj Boží a Jeho milosrdenství Vás provází na každý den.

Zdraví sestra Fialová.