Zprávy z Ekvádoru - Quito 7/2001

HCJB World Radio / Misie HCJB-Ekvádor

Dnes se s vámi vrátím do dob svého dětství. Nezapomenutelná je pro mne slavnost Božího Těla, na kterou nás pozvala spolužačka mojí sestry do jejich vesničky blízko Brna. Již si nepamatuji jak se ta rozmilá vesnička jmenovala a není divu. Byla jsem malá holka a je tomu nejméně 65 let. Zato tu slavnost mám v paměti, jako bych ji viděla včera.

Vesnička byla celá vyšňořená, domky bílé vylíčené, všude plno květin a fáborů. Pan farář v slavnostním úboru se zastavoval u všech oltářů k tomu účelu připravených, kde promluvil a pomodlil se. Za ním obřadně vykračovali ministranti. V procesí bylo mnoho děti v pestrých krojích s košíky květin. Za nimi šla děvčata v krojích s krásnými copy a věnečky na hlavách. Pak šli svižní šohaji a nakonec dospělí. Bylo to nejen pestré procesí, ale i povznášející atmosféra a pro mne nezapomenutelný zážitek z dětství. Ostatní lidé byli ve svátečním oblečení. Celá cesta kudy procházelo procesí byla lemována špalírem hostů, kteří se k slavnosti sjeli z blízka i z dáli. Pana faráře doprovázeli v modlitbách a zároveň s dětmi zpívali. Pak se šlo ke slavnostnímu obědu, ale již si nepamatuji co se jedlo, jenom si vzpomínám na báječně koblihy. Svátek Božího Těla se oslavuje i zde v ekvádorských horách, ale má zcela jiný ráz. Pochybuji, že jste něco takového dříve slyšeli.

 OSLAVY BOŽÍHO TĚLA V EKVÁDORSKÝCH HORÁCH
Nejdříve se sjede asi 40 tanečních skupin z blízkého a dalekého okolí, které soutěží o cenu "Zlatý tanečník". Na tuto jedinečnou slavnost přijíždá do vesničky Pujili /čti puchili/ vzdálené 12 km od Latacungy /Latakungy/, hlavního města horské Provincie Cotopaxi /Kotopaxi/, množství domácích i cizích návštěvníků.

Slavnosti začínaly již v devět hodin ráno ve středu 13. června a trvaly až do neděle. Slunce prorazilo mraky a ozařovalo cestu, která se vine do hor a je obklopena domky pokrytými červenými taškami. Venkovské domky byly natřený bílou a hnědou barvou, takže vypadají jednotné a již na nich nejsou vidět následky velikého zemětřesení z března roku 1996. Obyvatelé vyzdobili ulice pestrými fábory a velikými nápisy zavěšenými mezi domy, které zvaly k návštěvě oslav Božího Těla. Majitelé ubytoven, hospůdek a restaurací očekávají až 20.000 turistů /ano dvacet tisíc/, protože je to každý rok nejen nejslavnostnější den, ale i ekonomický motor celé vesnice. Turisté velmi štědře utrácejí za domorodé ruční práce, ovoce, zeleninu a květiny ve vesnici vypěstované. Vše je vystaveno na náměstí a mezi pouťovým zbožím můžete koupit brambory, feferonky, rajská jablíčka, pomeranče, různé druhý banánů, cukrovou třtinu, ságu, mandarinky a hrozny.

Ještě na poslední chvíli pracovalo na plno 20 mužů, aby byl park zvaný 13. dubna patřičně upraven. Třímetrová socha tanečníka, která stojí u vstupu do vesnice, byla večer před soutěží slavnostně odhalena presidentem republiky Gustavem Novoou, za přítomnosti ministerských hodnostářů, počínaje ministrem turistiky, sociální péče a ministrem výchovy, který z tribuny k tomu účelu zhotovené, prohlásil slavnosti jako "Nedotknutelné Národní Kulturní Dědictví".

Nejvíce napilno měl 65 letý Ignác Criollo. Všichni vědí, že bydlí hned na kraji vesnice, 200 metrů od kostela a hlavního náměstí. Je to on, kdo vyrábí pro tanečníky neobvyklé kostýmy. Tanečníci jsou středem pozornosti celé slavnosti. Jeho dům je postaven ze dřeva a cihel s taškami nejen na střeše, ale i na štítu domu. Tam je také cementový kříž ozdobený soškou svatého Františka a dvěma lvy. Vnitřní dvůr má hliněnou podlahou a plot z eukalyptů a agáve. Ovce a slepice způsobují obvyklý povyk. Criollo a jeho 74 letý pomocník Quintillano Quishpe potřebují na zhotovení jednoho tanečního kostýmu tři měsíce. Jsou to zkušení mistři, neb kostýmy vyrábějí již 35 let. Vesničané nazývají tento dům "šatník" vesnice. Před slavnostmi se u nich schází plno zájemců, kteří si ty neobyčejně kostýmy pronajímají na slavnost. Mají jich celkem 17 a každý oblek váží 65 liber /přes 30 kilogramů/. Tuto váhu na sobě nese každý tanečník během tance, který trvá 6 hodin. Oblek sestává z chocholu /klobouku/, který váží 25 liber (asi 12 kilogramů) a je upevněn pod bradou. Chochol je nejméně 50 cm vysoký a je ozdoben spoustou drobností, jako jsou zrcátka, náhrdelníky, perličky, panenky, paví peří, sošky svatých, pestré fábory, krajky, různé staré mince a kdoví co ještě. Všechno je připevněno na podkladě pestrobarevných látek. K obleku dále patří náprsenka, spodnička, neobvyklé široké rukávy s rolničkami (10 liber - skoro 5 kg), širokánské kalhoty, zástěra, ocas z peří, maska a veliké pestré rukavice. K tomu všemu patří další tři doplňky, které ani nevím jak bych jejich název přeložila. V ruce nese každý tanečník zvláštní hůl a nezbytnou láhev s kořalkou, aby mohl patřičně tančit podle rytmu bombo, za doprovodu fléten a různých druhů bubnů. Slavnosti se účastní mnoho obyvatel v pestrém oblečení. Vše co jsem popsala se označuje jako slavnost Božího Těla, ale není tam slovo o Bohu, církvi, Bohoslužbě nebo modlitbě. Je to spíše lidová veselice než náboženská událost na kterou si tak dobře pamatuji z dětství.

K radovánkám podobných vesnických slavnosti patří také "Palo Encebado". Abych to přirovnala něčemu nám známému, řekla bych, že nejvíce připomíná slavnosti májky. Pečlivě očištěné až 32 metry vysoké kmeny stromů, které darují statkáři z okolí, mají nahoře místo mašlí a květin zavěšené různé dárky jako slepice, ovce, morčata, láhve s kořalkou, šatstvo a chleby. Celý strom je namaštěn, takže je hodně kluzký. Mladíci se snaží vyšplhat nahoru a samosebou ti první sklouznou na zem. Zkoušejí to tak dlouho, až je strom šatstvem osušen. Jejich snahy rozveselují přihlížející. Teprve po mnoha pokusech se někteří, ti nejzručnější, vyšplhají až nahoru, aby získali zaslouženou odměnu. Celková cena dárků se pohybuje kolem 1.300 dolarů, takže zájemců o hodnotnou cenu je mnoho. Také se pořádají závody, které mají připomínat běžce "Chasquis". Za doby vlády Inků byly dálkové trasy organizovány tak, že běžci byli připraveni po celé trase od moře až do Quita. Každý běžel jen určitý úsek a pak poštu nebo co právě nesli, předali dalšímu běžci. Tak zvládli celou vzdálenost za jeden den.

Všem posluchačům zasílám srdečné pozdravy a poděkování za mnohé pozdravy a dopisy, které provázejí vaše hlášení o poslechu. Děkujeme Pánu, že dostáváme samé dobré hodnocení. Pokud máte internet, můžete vidět i obrázky, které doprovázejí každý oběžník.

Prosíme, pokud můžete, informujte ostatní přátele o vysílání Dobré noviny a tomto oběžníku. Pokud jej umístíte na sborovou nástěnku, budeme potěšeni.

S mnoha srdečnými pozdravy a přáním Božího požehnání se loučí sestra Fialová a všichni, kdo rozhlasové pořady připravují a na vaše dopisy odpovídají.

Sestra Fialová, Steigerovi a Jindra Suchomelová