Zprávy z Ekvádoru - Quito 8/2002

HCJB World Radio / Misie HCJB-Ekvádor

Milí posluchači!
ŽIVOT V ODLEHLÝCH VESNICÍCH

 Na hřbetech oslů do BANOS
Illuchi leží 13 km na sever od města Banos v provincii Tungurahua. Asi stovka rodin, které obývají horní a dolní Illuchi, nemá jinou možnost spojení než těžko schůdnou stezku vedoucí k úpatí hor. Právě po té vesničané svážejí mléko, kukuřici, granátová jablíčka a tomate de arbol, což jsou něco jako rajská jablíčka, která ale rostou na stromech a další zboží určené k prodeji. Vracejí se s lahvemi propan butanu, se solí, cukrem, těstovinami a dalšími zásobami potravin.

Za svítání stoupají mezi střechami domů roztroušených v Illuchi oblaka kouře. Obyvatelé vstávají jakmile nad obzorem hor vysvitnou první sluneční paprsky. Více než sto rodin začíná svůj pracovní den. Vůně spáleného dřeva se nese nad vesničkou, která leží ve výši tří tisíc metrů nad mořem. Z hor fouká studený a prudký vítr. I když svítí slunce, mží, ale to nezabrání aby padesátnice Fidelia Bonilla, která má z drsného podnebí velmi vrásčitý obličej, neosedlala svoje dva osly. Ti jí pomohou zavézt 120 litrů mléka do města. Toto je staletý zvyk domorodých obyvatel. Všichni dobře ovládají neposlušné osly. Nežli vyvážené konve s mlékem naloží, pečlivě je podkládají pro pohodlí oslů. "Náklad je připraven" oznámí Fidelie své 15 leté dcerce.

Neschůdná cesta začíná po kluzké pěšince. Obyvatelé jsou na to zvyklí. Každý den projde touto pěšinou asi stovka lidí. Přes řeku Psataza vede ve výšce šedesáti metrů asi dvacet metrů dlouhý visací most. Pod ním se žene prudká voda. Z úbočí často padají do rozbouřené řeky kameny a často se jim musí vesničané vyhýbat i na cestě. Největší ruch je na stezce v sobotu a v neděli. Cílem cesty je tržnice lázeňského města Banos u autobusové zastávky, kde zboží složí. Během víkendu často pronajímají oslíky domorodým lidem i turistům a podnikají vzrušující projížďky. Na cestu domů naloží oslíky vším potřebným k životu v odlehlé vesnici. Obyvatelé doufají, že se tato situace brzy změní, protože je již naplánovaná stavba silnice.

 Vesnička TOBAR DONOSO žije z těžby zlata a dřeva
Život na venkově v subtropickém kraji na kolumbijské hranici má jiné problémy. "Zde začíná naše vlast", říká jeden z vojáků, který hlídá obec a ukazuje při tom na křišťálovou řeku San Juan, která tvoří hranici mezi Ekvádorem a Kolumbií. Vesnice se nachází v kraji Tulcan a žije zde asi čtyřicet rodin. Vesničku založili první přistěhovalci, kteří se zde usadili před 40 lety jako dobrodruzi. Ještě dnes mají smíšený přízvuk nářečí z oblasti Esmeraldas a Kolumbií, podle svých předků. V okolí žijí původní domorodci kmene AWA, kteří tomuto kraji dříve vládli. Dnes se obyvatelé živí především těžbou zlata a dřeva. Obojího je v tomto kraji dostatek. Vesnice Tobar Donoso je ukrytá v hustém subtropickém pralese zvaném Choco na severním konci provincie Carchi. Přestože jsou tam finanční zdroje, obyvatelstvo žije v chudobě. Jen zrezavělé plechové střechy a dřevěná stavení. Protože je tam nedostatek silnic, obyvatelé žijí v izolaci, ale pod přísným vojenským dohledem.

Vesnici obklopuje hustá vegetace tak typická pro teplé a vlhké podnebí. Je zde mnoho velmi vzácných stromů - Chanul, Sande, Curare..., ale ani ve slovníku jsem nenašla překlad jejich názvů. Domorodci používají ke kácení obrovských stromů motorové pily a hned je rozřezávají na silné fošny. Ty pak plaví po řece do Kolumbie. Rosalino Cuasiboy prozradil, že za každou fošnu dostanou asi dvacet tisíc kolumbijských pesos, což je přibližně 10 US dolarů.

Do Kolumbie také putují zrnka zlata, která se rýžují nejčastěji v řece Tunumbi. Jedna z venkovanek, Marie Justina Caicedo říká, že denně vyrýžuje jedno až dvě zrnka zlata, za něž dostane asi 2.50 dolarů. Na tamní poměry jsou to slušné peníze, ale přesto obyvatelé žijí ve velké chudobě. Nemají ani elektrické vedení. Před půl rokem bylo zavedeno sice ne perfektní potrubí na pitnou vodu a teprve nyní se začínají budovat latríny. Tyto primitivní životní podmínky mají negativní vliv na zdraví obyvatel. Vojenský lékař Edison Tasambay prohlašuje, že děti i dospělí trpí nejvíce parazity a podvýživou. Nejhorší jsou však nemoci způsobené komáry, jako je malárie a jiné. Většina mladých lidí odjela hledat práci v Kolumbii.

Obchoduje se v dolarech nebo Pesos, ale většinou jde o výměnný obchod. Potraviny jsou tam velmi drahé, protože je obtížné zásobovat jediný existující obchod. Vojákům přivážejí potraviny letecky a ti pak vyměňují rýži, cukr, těstoviny a konzervy za banány, čerstvé ovoce a úlovky z pralesa. Vojáci mají v táboře solární panely a generátor na elektřinu. Tak mohou mít i televizi a rádio.

Místní škola má pro šedesát dětí tři třídy, ale poslední dobou si rodiče stěžují, že učitel do školy nedochází.

 Dramatické zprávy
Dnes, na první stránce novin EL COMERCIO, je dramatická zpráva o zátopách v Evropě, kde mimo jiné stojí: "V České republice vyhlásil předseda vlády Vladimír Špidla výjimečný stav v pěti okresech, včetně hlavního města Prahy, kde byla včera večer nařízena evakuace 50.000 osob." Tak na vás myslíme i na modlitbách se slzami v očích, aby vás všechny Pán ochránil při této katastrofě.
S pozdravem a přáním všeho dobrého se loučí
sestra Fialová

 Z pražské redakce:
Začátkem září pojedeme s našimi pracovníky na konferenci HCJB do ekvádorského Quita, kde se sejdeme s Helenkou Kaplanovou, sestrou Fialovou. Pro Jindru Suchomelovou a Gábinu Laukovou to bude první návštěva Ekvádoru a setkání se sestrou Fialovou a Helenou Kaplanovou. Za nás za všechny bychom chtěli oběma připravit malé překvapení od vás, posluchačů. Pokud nám pošlete do pražské redakce dopisy a přání, případně drobné upomínky, které by se daly zařadit do alba vzpomínek na vysílání, uděláte radost nejen nám, ale i sestře Fialové a její dceři Jiřince. Obě totiž pro vás posluchače pracují již více než pětadvacet let bez nároku na jakoukoliv odměnu. Slouží obětavě a s láskou a za to jim patří poděkování nás všech. Využijte tuto jedinečnou příležitost a napište jim, co pro vás vysílání HCJB znamenalo v minulosti i dnes. V příštím oběžníku přineseme podrobnou reportáž.

Klára a Pavel Steigerovi
Jindra Suchomelová a Gábina Lauková