HCJB World Radio - Zprávy z Ekvádoru 12/2001

Zprávy z Ekvádoru - Quito 12/2001

Milí posluchači,
všem děkujeme za zaslaná hlášení o příjmu a vaše dopisy, které nás povzbuzují v této službě. Z pražské redakce s radostí oznamujeme, že na internetu můžete nerušeně poslouchat každodenní vysílání Dobré noviny z Ekvádoru - kdykoliv a kdekoliv na světě. Již dnes máme stovky pořadů, některé i v textové podobě, připravené pro ty, kdo mají internetový přístup. Postupně budeme naše služby rozšiřovat i o další pořady z našeho archivu. A nyní další zajímavosti z Ekvádoru:

Sucho působí nesnáze na horách i na pobřeží
Neobvyklá změna počasí v celém Ekvádoru způsobuje problémy nejenom v nedostatečné výrobě elektrického proudu, ale také na venkově. Chovatelé i pěstitelé mají veliké ztráty. Vyschlé pastviny na horách zapříčinily, že produkce mléka poklesla o celých 12 %. Brambory a kukuřičné klasy jsou malé. Výjimkou jsou pouze kraje, kde se používá umělé zavodňování.

Theodoro Larriva, předseda Zemědělského střediska v Cuence prohlašuje: „Nedostatek dešťů v posledních čtyřech měsících zavinil úplný chaos v zemědělství. Pastviny jsou vyschlé. Chovatelé musí kupovat seno a banánový odpad z jiných krajů. Situaci zhoršila jinovatka na horách, která zničila zbývající pastviny. Hrozí, že zasetá semena nevzejdou. Zemědělci nemají obavy jen o kávové a ananasové plantáže, ale i o pole burských oříšků. Zasít se může jen v krajích, kde alespoň trochu sprchlo.“

Čtrnáct tisíc rybářů bez obživy
V době hájení mořských racků (shrimms) zůstávají rybáři bez obživy. Nezbytný zákaz lovu malých racků, aby byla umožněna budoucí reprodukce, vyvolává mezi rybáři nezaměstnanost. Pro rybáře, kteří se na mořském pobřeží provincie Esmeraldas živí lovem malých mořských racků, je nejzoufalejším měsícem prosinec. Národní Rada pro rozvoj rybářství vydala dekret o zákazu lovu malých racků, kterým tu říkají larvy. Tyto larvy se obvykle chytají do hustých sítí přímo na mořské pláži a prodávají se pěstitelům, kteří mají vybudované chovné bazény, kde pěstují racky pro export. Jelikož rybáři nemají jinou možnost výdělku, stojí nečinně se založenýma rukama u svých loděk na pláži.

Tento rok přišlo nařízení o 30 dní dříve, a tak jsou rybáři ve městě Esmeraldas zoufalí. Z 6000 rybářů v tomto městě se 80 % živí lovem racků. „Je to jediná možnost obživy pro naše rodiny,“ prohlašuje Telmo Ruiz (48). „Nevím co mám dělat, kde najdu zaměstnání.“ Jeho syn Stalin (24), který se též živí lovem racků, je velmi znepokojený, protože nemá ani na cestovné, aby se vrátil domů. „Nepracoval jsem již tři dny a moje dvě děti nemohou čekat.“ Vypráví, že normálně nachytá za den 4 kg potěru, za který obdrží 8 až 10 dolarů. Včera se marně snažil dostat místo na některé lodi, která smí chytat jiné druhy korýšů a ryb, ale i tuňáků je poskrovnu. Najít zaměstnání je prakticky nemožné. Ve stejné situaci jsou i ostatní rybáři. V celém okolí je značná recese a veliký nedostatek, který nutí obyvatelstvo k migraci. Ti kteří zůstávají, dělají všechno možné, aby s rodinami přežili. Nestor Quinones (32) je jeden z nich. Říká: „Letos přišel zákaz Národní Rady přiliš brzy. Všichni jsme si naplánovali, že tento měsíc budeme pilnější, abychom mohli dětem koupit něco k Vánocům. Ale jak vidíte ... nebude to možné.“ Rybáři by chtěli založit spořitelnu, kde by si v době dobrých úlovků uložili část výdělku a ušetřili si něco na dobu zákazu lovu. Někteří říkají: „Špatná organizace a nedostatek předvídavosti je pro nás rybáře neštěstím.“

Celostátní sčítání obyvatelstva
Dvacátého pátého listopadu se provádělo celostátní sčítání lidu a příbytků. Podle státního nařízení se 24 hodin nikde nesměl prodávat alkohol. Od sedmi hodin ráno do sedmi hodin večer nesmí nikdo opustit bydliště. Na ulici je jako po vymření, protože každého, kdo není doma, by mohla zatknout policie. Vidět byly pouze policejní hlídky a sem tam pár děvčat ze středních škol, která prováděla soupis. Jelikož bydlíme v přízemí sedmipatrového domu, přišly dvě dívky již v půl osmé. To, co chtějí hlavně zjistit, je, kolik lidí v posledních pěti letech emigrovalo do ciziny pro nedostatek pracovních příležitostí v Ekvádoru a jaké jsou životní podmínky zdejšího obyvatelstva.

Oslavy založení města Quita
Ačkoliv založení města Quita připadá na 6. prosinec, oslavy začínají mnohem dříve. V divadelním sále Domu kultury byla mezi 12 krasavicemi ve skvostných večerních šatech královnou krásy pro rok 2001-2002 velmi slavnostně zvolena Ana Lizette Avilezová. Korunovala ji předchozí královna Paulina Espinosová a starosta města Paco Moncayo jí připjal šerpu s nápisem „Královna Quita“. Jakmile obdrží tento titul, má povinnost starat se o děti v městských útulcích a sirotčincích a dále pracuje pro instituce na ochranu žen. Proto bývá velmi oblíbená a ctěná. Tradiční součástí oslav jsou osmidenní býčí zápasy, různé přehlídky, soutěže, taneční zábavy, sportovní soutěže, vystoupení různých hudebních skupin a mnoho dalších radovánek.

Kopaná
Mezi největší události předešlých dnů patří zcela určitě kopaná. Jelikož ekvádorské národní fotbalové mužstvo vyhrálo všechna kvalifikační utkání, je poprvé zařazeno pro mistrovství světa. Při posledním zápase proti Uruguayi byl stadión, vzdálený od nás pouze několik bloků, nabit do posledního místa. Přišlo 45 000 fanoušků, kteří mužstvo povzbuzovali skandovaným pokřikem: „Ecuador si puede!“ (Ekvádor to dokáže!) Tato slova se nyní opakují i k povzbuzení celkově deprimovaného obyvatelstva a použila je i nově zvolená královna krásy. Oslavy vítězství pak trvaly na ulicích až do rána.

Radostné Vánoce a požehnaný Nový rok Vám s mnoha srdečnými pozdravy přeje z Quita sestra Fialová a pražská redakce:
Steigerovi, Jindra Suchomelová, Gábi Lauková, Mirka Petráková.

Příloha: Býčí zápasy a nejen ty

Býčí zápasy jsou hluboce vžité ve Španělsku, Portugalsku a zemích Latinské Ameriky. V bývalých španělských koloniích pokračují dodnes a rozhodně nejsou jedinou krvavou podívanou pro chtivé diváky. V Ekvádoru jsou býčí zápasy málem na denním pořádku. V televizi můžete vidět místní i hostující toreadory. Přenosy z Madridu ukazují vzrušující záběry, světová jména a jejich triumf i pád. Z historie víme, že lidstvo chce chléb a hry. V antickém Římě obecenstvo bavily gladiátorské zápasy na život a na smrt. Oblíbená byla i podívaná na hladové lvy, kteří sápali křesťany. Historické záznamy o býčích zápasech na Krétě pocházejí již z roku 2000 před Kristem. Býčí zápasy byly oblíbené i mezi křesťany a papež Pius V. vydal v roce 1567 rozhodnutí, že křesťané zabití při býčích zápasech budou exkomunikováni z církve. Tento zákaz však dlouho nevydržel. Španělé býčí zápasy vášnivě milovali, a tak raději postavili kapličky a modlitebny, kam se toreadoři a matadoři přicházejí před zápasem pomodlit.

Největší býčí aréna v Mexico City pojme až 50 000 diváků. První býčí zápasy jsme viděli před lety v mexické Tijuaně na přání našeho rodinného hosta. Hranici jsme prošli otočným turniketem a vstupní vízum, natož pas, po nás při vstupu do Mexika nikdo ani nechtěl. Hostova spokojenost dosáhla vrcholu, když viděl západní turisty, kteří za touto podívanou přijeli z daleka a platili ve valutách. V nás podívaná vyvolala nepříjemné pocity a já jsem se nad krutostí boje rozklepala jako při zimnici. Nokonec nás nejvíce pobavilo, když býk přeskočil ochrannou ohradu a všichni hrdinové z uličky za ohradou velice čiperně skákali do arény. Největší větší zážitek jsme měli z celkové atmosféry a z domácích diváků, kteří zápasy prožívali s velkým nadšením a halasem zatímco Západní turisté seděli schlíple a žádné davové nadšení neprojevovali.

Nemyslela jsem si, že se na býčí zápasy ještě někdy podívám, ale neodolali jsme. V Ekvádoru začínají oslavy vánoc právě býčími zápasy, a tak jsme chtěli vidět, jak jedno souvisí s druhým. Procesí diváků se sunulo k aréně kolem prodavačů panamských klobouků - jen pro zajímavost, klobouky se nevyrábějí v Panamě, ale v Ekvádoru. Prodavači nabízeli k prodeji vše možné i nemožné. Množství překupníků se snažilo prodat vstupenky a vstup do arény střežila policie na koních.

Ekvádorská aréna byla proti mexické maličká, takže jsme vše měli jako na dlani. Začátek vystoupení oznamují fanfáry. Býk vyrazí do arény, začne běhat kolem dokola a útočí na vše, co se hýbe. Ti, kdo ho dráždí, se schovávají za dřevěné bariéry a pronásledující býk stačí jen tak tak zabrzdit. Takové tempo býka samozřejmě za chvíli unaví.

V zápasech vystupují tři hlavní hrdinové. Nejdříve přijedou do arény na koních pikadoři. Ozbrojení rytíři i koně jsou v brnění. Koně mají zavázané oči, ale jistě cítí nebezpečí. Pomocníci nasměrují rozzuřeného býka, aby koně nabral z boku. Býk skloní hlavu k zemi a snaží se koně i jezdce zvednout. Obrněný pikador zabodne dlouhé kopí do hřbetních svalů a tlačí býka celou svou vahou i vahou koně. Prvním zraněním ztrácí býk sílu krčních svalů a hodně krve. Někdy se mu podaří koně nabrat a porazit. Těžký obrněnec z koně spadne. Není schopen pohybu, nemůže se ani postavit na vlastní nohy. Banderilleros odvádějí pozornost rozzuřeného býka jinam, aby mohl oplechovaný hrdina uniknout. Pikadoři s fanfárami odjedou a býk zůstane sám s několika banderillery. Jeden z nich se odvážně postaví proti cválajícímu býkovi a zapíchne mu do krčních svalů dvojici asi půl metru dlouhých ozdobených šípů. Tento úkon se obyčejně opakuje a býk potom běhá arénou s krvavou ozdobou. Za chvíli toho má tak akorát a když se konečně objeví jeho úhlavní nepřítel, začne nerovný boj. Během odpolední podívané obyčejně vystupují tři matadoři a každý zdolá dva býky. Špatné svědomí se uchlácholí tím, že maso býků, tuhé jako podešev, dostanou chudí. Rozčilení, stres a adrenalin udělají své v divácích i ve zvířatech.

Matadoři mají před zápasem pobožnost v soukromé kapli. Nastupují před diváky v plné parádě a než se dají do boje, několikrát se pokřižují. První mládenec Rodriguez měl býčka, který vážil 375 kg, a přestože se matador snažil, býk byl uhoněný a bojovat se mu moc nechtělo. Dokonce to došlo tak daleko, že matador udělal o býčí čelo za velkého jásotu obecenstva berany berany duc. Zdálo se nám, že v ekvádorské výšce tří tisíc metrů neměli býci výdrž a agresivitu, jakou si pamatujeme z Mexika. Celý zápas trval asi dvacet minut a nakonec asi metr dlouhý kord zajel do býčího zátylku jako po másle. Udýchaný a vyčerpaný býk stál ještě asi další minutu, než klesl v kolenou.

Druhý matador Caballero měl býka váhy 430 kg a byl v krásném vyšívaném starorůžovém kostýmu. Před býkem se promenádoval, dráždil a provokoval, ale ani druhý býk nechtěl bojovat. Několikrát upadl a zůstal ležet. Pomocníci jej tahali za ocas a kopali do něj, jen aby se zvedl a zaútočil. Caballerův meč zajel do býčí šíje s profesionální zručností až po rukojeť, ale býk padl teprve potom, co meč maličko povytáhl. Caballero byl ze tří matadorů nejodvážnější, a dá-li se to tak říci, i nejšikovnější a odvedl „čistou práci“. Druhý býk, kterého skolil, vážil 475 kg.

Třetí matador Garzon, to byla spíš ostuda a diváci si pořádně zapískali. Nejenže několikrát ztratil pelerínu, ale potom se nemohl strefit a snažil se meč zabodnout, ale marně. Narážel na krční obratle. Teprve na pátý pokus meč projel, ale i tento býk zůstal stát. Ani ve druhém kole nepochodil lépe, ale to už jsme odešli a slyšeli jen pískot diváků. Mrtvé býky vždy odtáhlo koňské spřežení. Byl to smutný a nehezký pohled.

Všichni matadoři byli vyparádění a napulírovaní. Pivoňkové podkolenky, vyšívané kazajky, pastelové barvy a bohaté výšivky se třpytily zlatem i stříbrem jako kněžská roucha. Jejich mladé a hezké tváře připomínaly spíš mormonské misionáře než mladíky připravené na takovou řezničinu. Jejich každý pohyb měl vypočítanou eleganci, přesnost, vše pro efekt. Matadoři se producírovali jako při baletním představení. Jak jdou tyto dvě věci – býčí krev a roucha vyšívaná zlatem a stříbrem – dohromady, mi nejde do hlavy. A proč zrovna ve spojení s vánočními oslavami, jsme se také nedozvěděli.

Každé představení se opakovalo ve večerním televizním programu a po profesionálním střihu jsme viděli ve zkrácené podobě, to nejlepší co se odehrálo v aréně. Vybraná společnost a slavní hosté měli příležitost společně s matadory sledovat představení v gala provedení. Divácká atmosféra a nadšení dodávalo představení cirkusovou atmosféru. Čím levnější vstupenky, tím veselejší bylo obecenstvo. Policie řádně dohlížela, občas i vyváděla nepokojné a bujnější diváky. Mezi diváky nebyly žádné lahve ani plechovky. Na to dohlížela šacovací kontrola u bran arény. Diváci si pití přinášeli nebo kupovali v plastikových sáčcích a nasávali je slámkou. Kdyby byly povoleny lahve, asi bychom viděli mnohem víc krve v hledišti než na kolbišti.

klára steiegrová