Zápas o duši

2. Termodynamický zákon
Druhý postulát darwinizmu předpokládá, že hmota i organizmy se vyvíjely od jednodušších forem k složitějším. Je tato doměnka vědecky obhajitelná? Nebojme se odbočit do fyziky. Moderní fyzika spočívá na třech základních termodynamických zákonech:

* První, Zákon zachování hmoty a energie si snad pamatujeme všichni. Jednoduše říká, že hmota nebo energie nemůže být ani vyrobena ani zničena.

• Poznal jsem, že vše co činí Bůh, zůstává na věky, nic k tomu nelze přidat, ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. (Kaz 3:14)

* Druhý termodynamický zákon učí, že ačkoliv se množství hmoty a energie ve vesmíru nemění, přesto se práceschopná energie neustále zmenšuje. Hmota a energie ztrácejí na organizovanosti a spějí nezvratně k nižšímu a stabilnějšímu systému.

• Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací. (Kaz 3:20)

Postavíme-li pěknou chalupu, t.j. zorganizujeme hmotu a energii a postavíme kolem železnou oponu a utečeme od ní, opuštěná chalupa se bude vědecky nazývat uzavřený energetický systém. Chalupa v uzavřeném systému, její hmota, ztrácí na organizovanosti a rozpadá se v nižší, stabilnější systém, stejně jako pohraničí v minulosti. Až se rozsype docela, bude dosažena stoprocentní stabilita. Dál se rozpadat nemůže. Postupnému rozkladu vědci říkají zvyšování entropie, což lépe pochopíme, když entropii přejmenujeme na chaos. Vzrůstající entropie je zvětšování nepořádku hmoty a energie. Totéž platí i v duchovní a morální sféře.

Představme si řeku. U pramene má voda nejvyšší kinetickou, t.j. pohybovou energii. Průtokem turbínami může i pracovat. Na nejnižším bodu, u hladiny moře, proud vody mizí, protože nemá více potenciální energie, která by vodu uvedla do pohybu. Množství vody je teoreticky stejné u pramene i v deltě ústí a i zde platí první termodynamický zákon. Kinetická, pohybová energie stálého množství vody se však průběžně a neodvratně obrací v niveč. Je nepravděpodobné, že voda poteče do kopce, je jisté, že při první příležitosti poteče dolů. Celý vesmír, a na tom se vědci jednoznačně shodují, je jako řeka. Ani hmota, ani energie se nevytváří, jenom jim ubývá práceschopnost. Pravda, energie se může přelévat ze systému do systému, ale systémy musí být otevřené jako údržbu pohlcující obydlená chalupa, jejíž organizovanost se přílivem další práce zvýší, aby se v zápětí opět mohla rozpadat v chaos, přestože se její hmota neztrácí. Je nepravděpodobné, že by uzavřená, opuštěná chalupa zůstala sama o sobě uklizená a v pořádku na věky.

Oba termodynamické zákony byly vždy a bez vyjímky prokázány v oblasti chemie, geologie, biologie a všech ostatních přírodních disciplinách. Proto nemůžeme postavit perpetum mobile. Existuje proces opotřebování, únavy materiálu, rozkladu a stárnutí. Proto atomy ztrácí část své energie při každém přeskupení v novou sloučeninu. Proto existuje smrt a proto vědci věří v úplný "zánik" vesmíru tepelnou smrt. Celkový součet práceschopné energie ve vesmíru je uzavřený energetický systém, který spěje k nule.

Biblickou definici Prvního termodynamického zákona jsme již citovali. Druhý termodynamický zákon prolíná celou bibli a dává na vědomí, že přírodní pochody v uzavřeném vesmírném systému nemohou být ani tvořivé, ani jednotící, ale pouze konzervační a rozkladné. Druhý termodynamický zákon je v naprosté shodě s biblí, která učí, že veškeré stvoření upadlo v prokletí a smrt. Prokletí je uzavřenost vesmírného systému. Smrt biblicky znamená odloučení. Smrt není neexistence. Existence je věčná. I atomy mého těla existovaly před mým narozením a budou existovat i po mé fyzické smrti, protože platí První termodynamický zákon zachování hmoty a energie. Život je naopak spojení. Duše spojená s tělem je život ve hmotném světě. Duše spojená s Duchem, je živá absolutnímu Duchu Boha.

A tak Boží prokletí je Druhý termodynamický zákon, existence bez "údržby." Prokleto bylo vše! Člověk, zvířata, rostliny, Země i vesmír. Bůh se oddělil, odtáhl, protože nemůže trpět náš hřích a tak v jistém slova smyslu vytvořil z vesmíru uzavřený energetický systém. Když se narodíme, jsme fyzicky živí, propojeni s tělem, ale duchovně mrtvi odděleni od Boha. Jsme polouzavřený fyzický i duchovní termodynamický systém. To co v přírodě vidíme, není žádná evoluce a přirozený výběr, ale zoufalý pokus o plavbu přes mrtvoly proti proudu řeky, která nás všechny strhává na hladinu moře bezpotenciální nulové výšky, kde ustává všechen pohyb. Druhý termodynamický zákon není vzestupný vývoj, ale sestupný rozklad.

Z proudu do moře uhánějícího toku nás může vysvobodit jenom Bůh skrze Ježíšovu smrt a vzkříšení. Naše svaly, dobré skutky a snaha nás nezachrání ať jsme sebelepší plavci. Kinetiku řeky, prokletí, Druhý termodynamický zákon a obzvlášť Boží oddělení od stvoření nepřekonáme vlastní silou. Stvoření dnes prochází polopeklem. Bůh však pracuje na naší záchraně neustále. Až se s námi spojí, budeme mít věčný život v Jeho kvalitě. Zůstaneme-li od Boha izolováni, zůstane s námi i věčná existence smrti, tedy peklo.

• Toto ohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; Když On otvírá, nikdo nezavře, a když On zavírá, nikdo neotevře: ... drž se toho co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze. (Zj 3:7,11)

Bůh otevře nebeský energetický systém pro spasené. Otevře dům, chalupu, příbytek, který bude neustále udržovat a vzestupně vylepšovat svojí přítomností. A důsledek? Klesající entropie, vzrůstající organizovanost a štěstí. Opravdové vzestupné poznání bude až na nové Zemi. Bude to Druhý termodynamický zákon převrácený na ruby, vědci by řekli v inverzi. Každý líc má však svůj rub. Verš také říká, že stejným klíčem Bůh uzavře jemu cizí termodynamický systém pro nespasené, nechá je na pospas, bez údržby. Lidem se vyplní vše v co věří. Pro jedny život věčný ve spojení s Bohem, pro druhé Bůh přestane existovat, stanou se součástí do nekonečna vzrůstající entropie, dezorganizace. Tento chaos a rozklad jsou jen vědecké termíny biblického pekla, uzavřeného duchovního systému, kde bude mít člověk absolutní svobodu ...

- pst -

Předchozí článek ()

Následující článek ()