Zápas o duši 
         

Můj bratr v Kristu, Petr, mne překvapil otázkou: "Pavle, proč nosíme šaty?"

Dříve, než poznáme proč nosíme šaty, musím vám rychle představit své prostoduché chápání ducha, duše a těla. Představuji si, že moje dušička je jako salám v rozříznuté žemli. Spodní půlka žemle je mé tělo, vrchní půlka je můj duch. A já, totiž moje duše je mezi nimi. Spodní půlka žemle je tělo a to mne propojuje pěti smysly s hmotným světem. Nemám-li všech pět pohromadě, moje spojení s hmotným světem je vrávoravé. Propojení duše s tělem je tělesný život. Když duše ztratí tělo, ztratí tím propojení s hmotným světem a potom hovoříme o tělesné smrti. Jakoby spodní půlka žemle odpadla. A tak jako tělo propojuje duši dolů, tak duch, vrchní půlka žemle, propojuje mojí duši duchovními smysly nahoru k svrchovanému, svébytnému Duchu, totiž Bohu a tím i celému duchovnímu světu. Člověk je jakoby trojvrstvý, trojjediný duch, duše a tělo. Jestliže tělesné antény přestanou plnit svoji práci zpravodajů z dolního hmotného světa následkem hniloby tělesného přijímače, umíráme tělesně. Přesně totéž platí o duchu. Jestliže duchovní antény přestanou plnit práci zpravodajů z horního duchovního světa následkem hniloby duchovního přijímače, umíráme duchovně.

Jestliže rozpojení duše s duchem je duchovní smrt a duše s tělem je tělesná smrt, potom bez pochyby propojení duše s duchem a tělem znamená duchovní a tělesný život. Okamžik propojení je narození. Když se narodíme, jsme spojeni s tělem, tělesně živi, ale antény našeho ducha nejsou v pořádku, nepropojují nás s Bohem. Rodíme se duchovně mrtvi. Jakoby chyběla vrchní půlka žemle a salám odpočíval jen na spodní půlce. Proto, chceme-li být znovuzrození, musíme být přikryti řádným zpravodajským duchem, který nás propojí nahoru k Bohu.

Jistě se divíte, jak tohle souvisí s otázkou, proč nosíme šaty. Tělesné a duchovní souběžnosti jsou v bibli nazývány podobenstvími. Například jíst učit nebo trávit chápat:

Pavel Korintské krmil jako děti lehce stravitelným mlékem, protože řádný pokrm maso, hutné učení, nemohli ztrávit. Řádnou nauku by nepochopili, ani by jí neuvěřili. Však víte, když chceme vysvětlit něco nepříjemného, jak pravdu ředíme, aby jí dotyčný ztrávil a nevyvrhnul na nás zpět. Bible přirovnává, ale neztotožňuje, zažívací ústrojí s postupem učení a chápání. Zažívání je nejslabší funkce našeho těla. Proto i naše myšlení trpí častými průjmy a zácpami. Tak jako zažívací ústrojí odděluje páchnoucí odpad od životadárných živin, tak i duchovní zažívání by mělo oddělit páchnoucí nauky od jediné, životanosné nauky Ježíše Krista. Proto Pavel prohlásil o své horlivé farizejské náboženské činnosti:

Všechna lidská náboženství spoléhající na dobrotu člověka místo na dokonalé Kristovo očištění by měla z mysli vypadnout jako páchnoucí lejna ze střev. Bible hovoří v souběžných podobenstvích neustále. Například tělesná špína odpovídá v duchovní oblasti hříchu. Proto se židé a muslimové před modlením tělesně obmývají. Podobně při křtu, nejde zajisté o umytí tělesné špíny, ale o duchovní očistný závazek. A tak, když částečně rozumíme pojmům duchovní a tělesné souběžnosti, vysvětleme si proč nosíme šaty.

Zapomeňme na oteplovací službu šatstva. Je mnoho krajin, kde mohou lidé chodit nazí po celý rok. Přesto není lidského kmene, jenž by si alespoň nezakryl svoje pohlaví. I domorodí muži na západním indonézském Iriánu nosí na svém pohlaví rourky různých délek a tvarů. Pohlaví si zakrývají všechny kultury. První naháči byli Adam a Eva.

Adam si snad neuvědomoval, že propadnout smrti znamenalo rozpojení lidského ducha s Bohem, že vrchní půlka žemle odpadne, že ztratí antény duchovního přijímače, které ho propojovaly nahoru k Bohu. Adam uposlech svoji ženu a pojedl zakázané ovoce. V tom okamžiku ztratil duchovní spojení s Bohem, propadl duchovní smrti a pozvolnému tělesnému umírání stárnutí. Jak bible zaznamenala tuto nejkritičtější dějinnou událost lidstva?

A jsme u šatů. Bůh řekl, že zemřou a oni si přikryli pohlaví. Neměl snad Bůh pravdu? Ale měl! Adam s Evou a my s nimi jsme v jedinném okamžiku zemřeli duchovně. Naše duše zůstaly propojené jen s tělem a začali jsme žít pouze tělesný život.

Není to pozoruhodné, že v okamžiku duchovního rozpojení s Bohem se "zostudilo" pohlaví? Proto také Bůh Židům přikázal tu nejtělesnější očistu pohlaví, obřízku. Denně vidím muslimské muže jak si před modlením omývají přirození. Zde je souběžnost ducha a těla více než na snadě. Jakou funkci mají pohlavní orgány v tělesné, hmotné oblasti? Nejprve začneme myslet na potěšení, radost, příjemnost, zalíbení, rozkoš, požitek, libost a teprve potom na rozmnožování. Jestliže existuje tato krása v tělesné oblasti, co jí potom odpovídá v duchovní oblasti? Duchovní propojení s Bohem se rozpadlo ve stejném okamžiku, kdy se lidská pohlaví stala ostudná. Duchovní propojení s Bohem je zmrzačeno, podobně jako je zmrzačeno naše pohlaví, které nás spojuje tělesně. Proto jej zakrýváme. Pohlavní orgány, které přinášejí nejvíce tělesného potěšení, jsou obestřeny záhadným studem. Duchovní orgány, které nás měly propojovat duchovním potěšením s Bohem, jsou ještě ostudnější, nefungují totiž vůbec.

Tělesné propojení s přáteli prožíváme stiskem ruky, objetím a polibkem. Nejtěsnějšího spojení tělesného života dosáhnou propojením jenom manželé. A že tělesné spojení mezi mužem a ženou Bůh přirovnává k propojení svého Ducha s naším osobním duchem je víc než zřetelné.

Duchovní oblast je kvalitativně nad tělesnou. Dovedeme si vůbec představit jaké potěšení a radost nás čeká v plném duchovním propojení s Bohem? Proto Bůh hovoří o obmytí ducha a obřízce srdce.

Víme, že pohlavní spojení kromě radosti slouží k tělesnému oplodnění a rozmnožování. Duchovní propojení s Bohem přinese nejen nesmírné duchovní potěšení a rozkoš, ale neustálý přítok Božího Duchovního semene do našeho ducha. Nejsme-li oplodněni Duchem svatým, nemůžeme se znovu narodit. Ve vztahu k Bohu jsme všichni ženy. Bůh si nás namlouvá, Bůh nás chce dosáhnout a vstoupit k nám. My se buď vdáme, tj. dáme sebe sama, nebo ne. Jestliže ve své mysli věnujeme tolik času tělesnému styku, loži, oč důležitější musí být osobní intimní duchovní styk s Bohem. Duchovní styk s Bohem by měl být nepřetržitý. V Genesis se dočteme:

Sloveso "poznat" má v mnoha místech význam tělesného oplodnění, spojení a nejintimnějšího tělesného svazku. Ježíš v duchovní oblasti používá přesně stejné sloveso. Například Jan napsal:

Tak jako Eva poznala Adama v tom nejintimnějším tělesném styku, tak my, máme-li věčný život, poznáme duchovním propojením jediného, pravého Boha. Věčný život není časová kvantita, ale kvalita duchovního spojení Boha s člověkem.

V záporném slova smyslu řekl Ježíš pobožným lidem, kteří se jej dovolávají:

Tím Ježíš říká, ač jste nábožní, nikdy jsem vás neznal, nikdy jsem s vámi neměl intimní, duchovní poměr. Náš duch je uspokojen pouze v intimním styku s Duchem Božím. Proto nás Bůh přirovnává k věrné nevěstě. Každý člověk, který se v duchu oddává jinému bohu, ať jsou to světské statky, doktoráty nebo sebebožství skrze vlastní náboženské zásluhy, je v Božím slově nazýván nevěstkou, což je obyčejné sebeukájení, nebo-li náhražka. Bible nenamítá nic proti majetku a titulům, obojí je požehnání, ale stanou-li se našimi bůžky, jsme zaprodané nevěstky. A tak jako je Bůh věrný nám, tak očekává nevěstinu lásku a vyžaduje věrnost ženichovi.

Často jsem se divil proč se lidé snad ve všech jazycích omezují v kletbách pouze na dvě oblasti. Na intimní duchovní propojení mezi Bohem a člověkem a na intimní tělesné propojení mezi mužem a ženou. Teď vidím, že to způsobuje tělesná a duchovní souběžnost. Duchovně jsme totiž nejzruinovanější v oblasti našeho vztahu k Bohu a tělesně ve vztahu mezi mužem a ženou.

Vdejte se za Boha, buďte mu tou nejkrásnější nevěstou, vždyť takový ženich, který pro svou milou obětuje i vlastní život, nás miluje nejvíc. Studujte bibli, procvičí vám intelekt lépe než teorie relativity.

- pst -

    Předchozí článek () 
    Následující článek ()