Zápas o duši 
         

Křesťan, na rozdíl od následovníků mnoha náboženských systémů, koná dobro, nese ovoce a žije spravedlivě ne proto aby byl spasen, ale proto, že už spasen je:

V biblickém křesťanství je spása příčinou dobrých skutků. Skutky jsou důsledek spásy. Spasený žije spravedlivě tj. správně!

Dobré skutky samy o sobě nemohou nikoho vykoupit, protože za naši spásu bylo zaplaceno životem Ježíše Krista. Bůh s námi neprovozuje směnný obchod:

Žijeme-li spravedlivě tedy správně, není to naše zásluha, je to Boží dar. Spravedlivý život je výsledek osobní víry:

Jaký je smysl duchovního daru, který k víře připojí ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, k zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku? Petr nám odpoví:

Ctnostným, spravedlivým a příkladným životem nezískáme spásu, ta je plně v Boží svrchované ruce. Petr však říká, budeme-li žít poslušně a spravedlivě, naplňujeme své povolání, vyvolení, v podstatě předurčení. Skutky dávají spasenému jistotu, záruku a odvahu hlásat evangelium. Skutky jsou nedílným důsledkem vstupu do Božího království. Zanedbejme poslušnost, správnost žití, a ztratíme ujištění. Ztráta Božího ujištění znamená ztrátu vnitřní křesťanské radosti, nebo hůře, poznání, že dotyčný křesťanem nikdy nebyl.

Máte jistotu spasení? Předstoupili jste před Pána Ježíše Krista s pláčem nad svým hříchem? Předstoupili jste před něj se svým zlomeným a rozbitým JÁ? Vidí svět že jste jiní? Toužíte, žízníte, hladovíte po Boží vůli? Posloucháte Boha? Činíte Jeho vůli? Potom i vám dá nový život:

Kdo je opravdu obrácen, má nové srdce a ducha. Ježíš svými výroky potvrdil, že náš fundamentální problém vychází z našeho srdce. Nenávist má kořeny v srdci:

Nenávist je podle váhy Ježíšových měřítek totožná s vraždou. Bez nenávisti a proradného srdce by nebylo vražd. Podobně, Ježíš řekl:

Chtivý pohled na cizí ženu, ve skutečnosti nebo zprostředkovaně, prostřednictvím obrazovky či prohlížením pornografie, se rovná dokonanému cizoložství. Ať se na problém našeho srdce díváme z jakékoli stránky, jsme nebožáci:

Jestliže někdo tvrdí, že je křesťan a má předmanželské pohlavní styky, nebo relativně lépe, žije na hromádce, pak je smilník, stejně jako ten, kdo chtivě okukuje ženy, nebo se dopouští manželské nevěry. Jestliže má křesťan "boha" v čemkoliv jiném než v pravém Bohu - Ježíši Kristu, a může to být i ušlechtilý bůžek - jako vlastní rodina, zaměstnání, péče o bližní a sebe, ušlechtilá zábava a sport, není nic jiného než modlář. Dobré chování je totiž od Boha, ne z těla. Jestliže se křesťan obohacuje drobnými krádežemi na pracovišti, je zloděj a lupič. Jestliže je upřen na svůj majetek, je lakomec. Jestliže je alkoholik, je opilec. Jestliže žije s homosexuálem, je nemravný. Jestliže křesťan lže, je utrhač. Nikomu z nich Písmo neslibuje účast v Božím království, i kdyby své křesťanství hlásal satelitem.

Kdo může mít účast na Božím království? Sami vidíme, že ani jeden člověk neprojde vlastní silou. Všichni jsme bez Pána Ježíše Krista ztraceni. Nemáme Mu co nabídnout. Před Boha předstupujeme jako žebráci, nazí, bez jakéhokoliv vlastnictví, kromě osobní duchovní bídy. Jestliže i po tomto setkání se světlem živého Boha neučiníme pokání, (což je odvrat od smilnění, cizoložství, modlářství, nemravnosti, krádeží, lhaní, lakomství a opilství), zůstává naše srdce kamenné. Nemáme nové srdce, Bůh v nás nepůsobí dobro; nejsme Jeho dílo v Kristu Ježíši, stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám připravil. Toto poznání je závažné nejen pro pohany, ale i pro mnohé křesťany.

Křesťana poznáme nejen podle činů, ale i podle toho, co vychází z jeho úst a co vychází z úst, to má svůj původ v srdci:

Nikdo z nás nevidí do srdce druhého člověka tak jako Bůh. Proto zkoumáme vnější projevy slov a činů - produkty srdce. Ústa vynesou na povrch to, co je skryto v srdci. Bůh vidí do srdce a jen On jej může změnit. Jak řekla jedna žena v osobním svědectví: "Jen On může z hnoje udělat hnojivo". Bůh zná i ta slova, která nikdy nevyšla z úst.

Jestliže tvé srdce hladoví po spravedlnosti, potom budeš poslušný. Poslušnost Bohu znamená, že přemýšlíš správně a když otevřeš ústa, vyjdou z nich slova pravdy. Potom jednáš správně, konáš dobré skutky, žiješ spravedlivě, jsi laskavý a neoplácíš zlo zlem.

Ale to je proti naší přirozenosti! Milovat bližního i svého nepřítele není vůbec snadné. Víte kolik sebezapření a úsilí jsem musel vynaložit, než jsem se začal modlit za tuto zemi a milovat ty, kdo učinili tolik příkoří naší rodině? Vše se k dobrému obrátilo, jizvy zůstaly, ale dnes děkuji Bohu, že pro mne takovou zkoušku připravil. Podstata křesťanského chování vrcholí v následujícím verši:

Tuto poziční, právní dokonalost dosáhneme jenom tehdy, jsme-li uschováni v Něm - Bohu. Vždyť můžeme cestovat i tisíckilometrovou rychlostí, ale jenom tehdy, když zaujmeme pozici v letadle. Tento verš neučí, že dosáhneme dokonalosti Boha na tomto světě, přesto, správné chování, je neustálá touha a nikdy nekončící vzestup k Bohu.

Nenazývejme se křesťany jen proto, že jsme byli pokřtěni a občas si zajdeme do kostela nebo shromáždění. Někdy nestačí ani to, že jsme projednali naši víru s pastorem nebo farářem. Nejsme křesťany jen proto, že nás o tom někdo ze starších ujistil. Jsme křesťany proto, že v nás přebývá Duch svatý - Duch Boží, který nám vnitřně dosvědčuje:

Hříšné činy neusmrtíme vlastní vůlí, ale Boží mocí. Dobré skutky nejsou z nás. Kdo je spasen bude produkovat ovoce:

Víra a následné skutky tvoří jeden nedílný celek. Jakub to přirovnal ke spojení těla a ducha.

Víra musí produkovat akci. Protože Noe věřil že přijde potopa, stavěl koráb. Kdybych věřil, že banka v níž mám úspory padne, okamžitě bych vybral úspory.

Být učedníkem znamená spravedlivě žít, správně myslet, mluvit, činit a poslouchat Boží nařízení s radostí. Pán Ježíš dále říká, že ten, kdo je synem Jeho království, bude uctívat Boha. Nebude okázale svatouškovat a prokazovat divadelní dobrodiní:

Spravedlivý křesťan bude mít správný vztah k dobrodiní, penězům a světu. Kořenem zla je láska k penězům. Jestiže hýbeme s penězi je to v pořádku a můžeme mít i miliony. Jestliže však peníze hýbají s námi, pak je to katastrofa i když jde jen o stovky. Peníze jsou jen prostředek a nástroj směny práce za zboží. Potřebujeme je k životu, podnikání, investicím a vytváření hodnot.

Láska k penězům odhaluje hlubší problém našeho srdce, totiž tělesnost, kterou uspokojujeme penězi. Subjektivní láska k vezdejšímu tělesnému bytí, je v protikladu k objektivní lásce k Bohu. Buď milujeme jedno, nebo druhé. Člověku, který není obrácen k Bohu, nezbývá nic jiného, než se soustředit sám na sebe. Potom uspokojuje svých pět smyslů. Za peníze můžeme koupit hmotné statky, ALE NE duchovní rovnováhu. Za peníze si můžeme koupit postel, ALE NE spánek, knihy, ALE NE moudrost, jídlo, ALE NE chuť k jídlu, dům, ALE NE domov, kosmetiku, ALE NE krásu, léky, ALE NE zdraví, luxus, ALE NE kultivovanost, zábavu, ALE NE štěstí, kříž, ALE NE Spasitele, kostelní lavici, ALE NE nebe.

Peníze jsou nutné pro šíření Božího slova. Vždyť i výroba a vysílání rozhlasových pořadů, tisk časopisů nebo traktátů a poštovné stojí nemalé peníze. Bez obětavých sponzorů by nebylo možné ani jedno ani druhé.

Život spravedlivého, správně žijícího křesťana překypuje hladem a žízní po spravedlnosti, jež navodí správné myšlení, správnou mluvu, správné chování, správné uctívaní Boha, správný vztah k bližnímu, k penězům a ke světu.

Židé věřili, že bohatí vstoupí do Božího království snadněji než chudí, protože mohou přinést Bohu více obětí, více desátků a dát více chudým. Právě proto si vzal Ježíš na mušku bohaté:

Může velbloud projít uchem jehly? To je nemyslitelné. Ježíš tím říká, že ten, o němž si Židé mysleli, že má spásu zajištěnu množstvím svých darů, nemusí být spasen, protože spravedlnost není příčina, ale důsledek spásy. Učedníci Ježíšova slova dobře pochopili a podle toho reagovali:

Bohatý ani chudý nemůže být spasen na základě svých skutků a prostředků. Nestačí bohatství, talent, ani chudoba, ani nejlepší úmysly.

První, co si potřebujeme uvědomit je, že si vlastními silami a vlastními zásluhami můžeme prošlapat cestu jen do pekla. K Bohu vede úzká cesta a je třeba odložit vše, otevřít srdce, vyprázdnit dlaně, roztříštit na padrť své JÁ a nechat se vést. Ve zlomeném duchu, s pláčem, s hladovou a žíznivou touhou hledáme spravedlnost, kterou nikdy nikdo z lidí nemůže dosáhnout vlastními silami.

Ten, kdo nalezl spojení s Pánem Ježíšem Kristem, koho Bůh propojil se Sebou, ten získá veškeré prostředky, které potřebuje k tělesnému životu a své službě Pánu. Každý je předurčen k jiné službě.

Cestu k Bohu blokuje pracovní nasazení, zábava, honba za materiálními hodnotami a požitky. To vše musí ustoupit. Ani "opičí láska" k partnerovi, dětem a rodičům nesmí být překážkou osobnímu vztahu k Bohu.

Za příbuzné dosaďte kohokoliv a cokoliv; je-li to pro vás důležitější než Pán Ježíš Kristus, a to poznáte snadno, když zpytujete svědomí, pak vás Ježíš Kristus usvědčí, že stojíte mimo Boží království a může se stát, že nemáte věčný život. Kdo miluje především Boha, o to opravdověji bude milovat své blízké a bližní.

Stejně jako dříve, i dnes, mnoho lidí nemá na Boha čas, protože se věnují vlastním zájmům. Často zanedbávají nejen Boha, ale i duchovní službu v rodině. Většině lidí se Boží podmínky vůbec nezamlouvají, chtějí nastoupit na palubu záchranné lodi se svými miláčky, kufry, batohy a zavazadly. Obyčejně životem vláčí nejméně čtyři břemena: světskost (světovost), hříšnost, jařmo Satana, sami sebe V podstatě říkají - Ježíši, chci štěstí, které nabízíš, nechci jít do pekla, proto se přicházím poradit co mám dělat. Tuto situaci představuje mladík, který chtěl také konat dobro, měl touhu Pána Ježíše následovat:

Víte kde vězí problém mladíkova uvažování? Trosečník musí mít prázdné ruce. Jde mu o holý život. Mladík nepochopil, že ten, kdo spoléhá na své zdroje, je v tomto světě trosečník. Na sebe soustředěný člověk chce uplatnit vlastní spravedlnost. "Co dobrého mám dělat?" A Ježíš mu naznačil, že dobrotou se ke spáse nepropracuje, protože nikdo není dostatečně dobrý. To mladík nechápal a dokonce namyšleně prohlašoval, že všechna přikázání dodržuje!? Pán Ježíš ho usvědčil: Jestliže si myslíš, že jsi dobrý a spravedlivý, že žiješ správně, prodej vše co máš a rozdej svůj majetek. Ježíš znal mladíkovu slabost - břemeno majetku, které by neopustil. Jestliže naše ruka opatruje jen peníze, nemůže se držet ruky Ježíšovy. Tento verš vůbec neučí, že se musíme zbavit veškerého majetku, vždyť známe podobenství o nehodném služebníku. Někdo musí upustit láhev alkoholu, někdo televizor, jiný chatu nebo zahrádku. Kdyby měl mladík slabost pro ženy, Ježíš by řekl, jdi a nehřeš více, jako Samařské ženě. Cokoliv co stojí mezi námi a Kristem, to musíme upustit.

Pán Ježíš Kristus je nad námi a nade vším co nás zaměstnává a co vlastníme. Vše co v životě získáme a čeho dosáhneme máme jen z Boží milosti a rozhodnutí. Ježíš nepatří do sbírky pozemského vlastnictví, které nás ochrání před věčným zatracením. Má-li takové postavení v naší stupnici hodnot, potom Jej snižujeme na úroveň vlastních světských, rodinných, občanských, intelektuálních a dalších zájmů, starostí a zábav. Následující slova jsou jasná a plná naděje:

- pst -

    Předchozí článek () 
    Následující článek ()