Zápas o duši

O lásce hovoří každý. Podívejme se v krátkosti, o co jde. Lidé vyjadřují lásku a očekávají lásku, nejsou však ve své podstatě láska. Lidská láska je vrtkavá, omezená a mění se. Jestliže křesťané věří, že všechny mravní hodnoty jsou absolutní, potom musí mít všechna mravnost včetně lásky absolutní zdroj. Protože lidé nejsou absolutní, nemohou být zdrojem lásky. Kdo nebo co je zdroj absolutní neohraničené lásky? Křesťan odpoví, že všechna láska má počátek v Bohu. Bible učí, že Bůh je láska.

• Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. (1. Janův 4:16)

Protože Bůh je láska ve své podstatě, ve své povaze, potom může dát lásku svému stvoření. My máme darovanou lásku, ale On je láska. Jestliže máme milovat, musíme vědět, co to je láska, jak a kým je určena, jak je definována. Jestliže máme milovat, potom nejprve musíme znát zdroj lásky, a to je Bůh, který je láska. Bez znalosti Boha nikdo nemůže vědět, co to je absolutní a bezpodmínečná láska. Jestliže vypustíme absolutního biblického Boha, potom vypustíme i povahu absolutní lásky. Jak tedy poznáme lásku? Úplně stejně jako Boha.

Existují dva způsoby, jak poznáme Boha. První, dostupnější způsob je, že Jej všeobecně vidíme ve stvoření. Každému člověku je odhaleno ve stvoření, že Bůh je láska.

• Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan. Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli. Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem. (Žalm 19:2-7)

Druhý způsob poznání Boha je méně dostupný, ale zase je výslovný, je to zjevení, které nám dává na vědomí ve Svém Písmu.

• Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. (Žalmy 19:8-9)

Každý národ, kmen, nebo i izolovaná skupina lidí musí vidět Boha ve stvoření a musí vidět, že Bůh je láska, že udržuje svojí milostí vše živé při životě:

• Tento Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly, avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám z nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí." (Skutky 14:16-17)

Celé stvoření očekává Jeho ruku. Ona nás krmí. Nemysleme si, že je to naše píle. Vždyť i píli a schopnosti máme od Boha.

• Otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije. (Žalmy 145:16)

Když si uvědomíme, že máme různé požitky jako radost, humor, lásku, hudbu, krásu na pohled, dobré jídlo pro chuť, vůně ..., už jen to nás musí přesvědčit o milujícím Stvořiteli. Kdo nevidí Boha a Jeho lásku ve stvoření, ten je bez omluvy. Milujete a líbí se vám, že vůbec existujete, že jste? Máte se rádi? Jistě, vždyť ani nechcete zemřít. To, že máte svoje bytí, to, že jej milujete, je jen proto, že On je láska.

• ... ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. (Skutky 17:25)

Boží lásku můžeme také poznat skrze lidi, které Bůh stvořil.

• Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. (1. Janův 4:7)

Kdykoliv milujeme, obnažujeme lásku, která přichází od Boha. Láska, kterou prokazujeme, ukazuje, že něco víme o Bohu a současně projevujeme Boží lásku vůči jiným, protože on nám dal lásku, abychom milovali nejprve Jeho a potom naše bližní.

Nejvýslovnější znalost Boží lásky však přichází z Jeho Písma. Ve Starém zákoně Bůh prokázal lásku i tím, že dal Zákon, čímž ukázal, milující laskavost všem generacím. Čtěme:

• ... ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. (Exodus 20:6)

Celý Žalm 136 má jediný refrén - Jeho milosrdenství je věčné. Přečtěme si alespoň prvních devět veršů:

• Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné. Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné. Jedině on koná velké divy, jeho milosrdenství je věčné. Nebesa učinil důmyslně, jeho milosrdenství je věčné. Zemi na vodách překlenul oblohou, jeho milosrdenství je věčné. Učinil veliká světla, jeho milosrdenství je věčné. Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné. Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, jeho milosrdenství je věčné. (Žalm 136:1-9)

V Novém zákoně je Boží láska projevena v Pánu Ježíši Kristu, který přišel na svět, stal se člověkem, aby nás mohl v potrestání za náš hřích zastoupit. Snad nejznámější verš z celé Bible je:

• Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3:16)

On za nás zemřel, On na sebe vzal náš hřích. On je jako voják, který svým tělem zakryl kulometnou palbu, aby zachránil své druhy. Toto přirovnání je jen málo výstižné, protože frontový hrdina zachrání fyzický život svým přátelům jen dočasně, a navíc - nemůže nikomu zachránit duchovní život, nemůže nikoho spasit.

• Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. (Jan 15:13)

Bůh - Ježíš Kristus ale nepoložil svůj život za své přátele, On jej položil za své nepřátele. My jsme ho totiž nechtěli ani nehledali. On, ve své svrchované vůli chtěl nás, aniž bychom mu mohli cokoliv vrátit. To je absolutní, bezpodmínečná láska.

• Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali. (Římanům 10:20)

A jinde v Římanech čteme, že za nás zemřel, když jsme byli hříšní a neměli jsme s ním obecenství:

• Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. (Římanům 5:8)

Tohle je obnažená Boží láska. Absolutní a bezpodmínečná.

Definice lásky je nesnadná. Pavel nám lásku sice popsal, ale nedal definici. Jak ji popsal? Následovně:

• Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. (1. Korintským 13:4-7)

Jen zběžné čtení tohoto biblického popisu lásky nám okamžitě prozradí, že to, co my často nazýváme láskou, vůbec láska není. Láska nejsou emoce. Láska není zamilování. Láska je trénovaná bezpodmínečná výdrž, která jde často proti naší vůli. Láska je touha činit bezpodmínečné dobro někomu jinému. "Láska", která bere a sama nedává, není láska. "Láska", která podmínečně dává za opětovanou lásku, není láska. Jenom ta láska, která dává a nečeká nic zpět, je pravá láska.

Pán Ježíš nás z lásky spasil, dal Svůj život za náš život, aniž bychom mu museli něco vracet. Milujte Boha a poznejte Ho. Budete-li v něm, poznáte, že On vám připravil láskyplný život.

• A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít. (2. Janův 1:6)

- pst -

Předchozí článek ()

Následující článek ()