Zápas o duši

(3. část)

V 60. čísle ZODu jsme podrobně probrali 1. bod teologického pohledu, který dnes známe pod pojmem kalvinismus, ačkoliv nejde o nic jiného než o evangelium - jak napsal Charles Spurgeon před více než sto lety.

Tato první část měla název "O zkaženosti člověka". Mohli bychom ji také pojmenovat "Naprostá duchovní neschopnost a úplná mravní zkaženost člověka".

V 61. čísle jsme probírali druhou část s názvem: "Boží vyvolení". Mohli bychom ji pojmenovat "Nepodmíněné vyvolení", protože Bůh není při svých volbách omezen žádnou podmínkou.

V 62. čísle jsme měli "pauzu" a probrali jsme si všeobecné srovnání a rozdíly mezi arminianismem a kalvinismem. V článku nazvaném "Napsali jste nám" jsme odpovídali na reakce a otázky čtenářů. Dále jsme si obšírněji pověděli o "Podvojném předurčení" v článku stejného názvu. Doporučuji, abyste si nejprve přečetli nebo připomněli výše zmíněné pojednání, abyste porozuměli následujícím textům ve všech souvislostech.

Dnes, v 63. čísle ZODu, přicházíme k 3. bodu, ke "Kristovu účinnému vykoupení". Účinné vykoupení jinými slovy znamená, že Pán Ježíš Kristus nezemřel za všechny lidi, ale zemřel "jen" za Své, kteří byli zapsáni do knihy života před založením věků. Plně si uvědomuji, že právě tento bod učení kalvinismu má nejvíce odpůrců. Osobně jsem jej po mnoho let střídavě přijímal a odmítal, až do chvíle, kdy jsem v srdci porozuměl všemohoucí Boží svrchovanosti a naprosté lidské duchovní nemohoucnosti, i tomu, co to znamená být duchovně mrtev.

V úvodu chci ještě zdůraznit, že všichni, kdo přijímají reformovanou (kalvinistickou) víru ke spasení souhlasí s tím, že poslušnost a utrpení Pána Ježíše Krista na kříži má nekonečnou hodnotu. Kdyby se Bůh svrchovaně rozhodl, že uplatní Svou milost do té míry, že zachrání každého hříšníka, potom by Ježíš Kristus nemusel podstoupit větší míru utrpení a nebyl by o nic poslušnější. Oběť Pána Ježíše je nekonečná a plně postačuje pro záchranu všech hříšníků - každého muže, ženy a dítěte, kteří kdy žili na této zemi.

Prohlédněme si znovu oba pohledy jak jsme je znázornili v tabulce v posledním čísle ZODu.

Důvěřujme evangeliu! Pouze Písmo musí být naším rozhodčím. Nejdříve je třeba, abychom pochopili svrchovanost Boha tak, jak ji popisuje Písmo, ne podle svých představ, jak ji vnímáme v rámci naší tělesnosti. Nelekejme se pojmu "omezené usmíření". Vycházíme z předpokladu, že většina těch, kdo se hlásí ke křesťanství, nejsou universalisté, tedy ti, kdo by věřili, že v konci konců všichni lidé, bez rozdílu, budou spaseni. Většina křesťanů věří, že spasení není všeobecné - platné pro každého, nýbrž omezené - jsou ti, kdo jsou spaseni, a ti, kdo zůstávají ztraceni. Celý spor nevedeme o omezené vykoupení - v to věříme všichni, ať patříme do tábora arminiánů, či kalvinistů, ale o to, kdo spásu omezuje. Je to člověk, nebo Bůh? Má člověk rozhodující slovo svým přirozeným skutkem víry, nebo je to Bůh, který svrchovaně, podle své rady rozhoduje o svém stvoření? Je Kristova oběť jen potencialitou, která se naplňuje teprve lidskou vírou, nebo Jeho oběť zahrnula a naplnila vše - víru, smíření, ospravedlnění, posvěcování...

Pojďme do Písma, abychom odpověděli na otázku, za koho se Ježíš Kristus obětoval. Ptáme se: zemřel za všechny, nebo jen za ty, kteří mu byli dáni Otcem?

Ježíšova oběť neumožnila spasení, Jeho oběť spasila!

Písmo nehovoří o tom, že by Ježíšova oběť umožnila spásu všem těm, kdo přirozeně uvěří. Písmo popisuje zamýšlený Boží cíl, totiž, že Ježíšova oběť zajistila Božímu lidu celý proces spásy - tj. znovuzrození, víru, usmíření, ospravedlnění, posvěcování a vzkříšení těla. Ježíš dosáhl pro svůj lid na kříži skutečnou (ne možnou) spásu. Ježíš zemřel za Své skutečně t.j. aktuálně. Ježíš nezemřel za všechny, že by jim spásu umožnil, nezemřel tedy potenciálně.

1. Písmo učí, že Kristus nepřišel, aby umožnil všem lidem spasení, aby po něm mohl každý sáhnout v rámci svobodného rozhodnutí - svým skutkem víry.

• Porodí pak syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů. (Matouš 1:21)

Ježíš se nenarodil proto, aby umožnil spásu všem; narodil se, aby spasil hříšníky, aby zachránil svůj lid. Přišel na tento svět, aby zachraňoval, ne aby umožňoval lidské padlé vůli nakládat s Jeho obětí jak se mu zachce. Ježíšova oběť patř Otci, On s ní naloží podle vůle Své svrchované rady.

• Syn člověka přece přišel, aby hledal a spasil to, co zahynulo." (Lukáš 19:10)

Ježíš vyhledal ty zahynulé, kteří mu byli dáni Otcem, a spasil je. "Spasil" je dokonavé sloveso. Ježíšova spásná oběť je dokonaná a dokonalá, není otevřená! Neumožňuje člověku, aby Kristovu spásnou oběť zplatnil svým přijetím a nezplatnil svým odmítnutím. O důsledku Ježíšovy spásné oběti nerozhodují mrtví v hříchu. Ježíšova oběť není podmíněna člověkem - je bezpodmínečná, protože mrtví jsou neschopni se rozhodovat ve věcech Božího Ducha.

• Milost vám a pokoj od Boha Otce a od našeho Pána Ježíše Krista, který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. (Galatským 1:3-4)

Zde Pavel píše nám, církvi. Ježíš se vydal za nás, za církev. Plně nás, svou církev, vysvobodil, protože patříme k Jeho lidu, ne podle naší vůle, ale podle vůle Boha a Otce. Ježíš vysvobodil jen Svoje, nevysvobodil všechny - jinak by byl spasen každý.

• "...který dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe svůj zvláštní lid, horlivě milující dobré skutky." (Titovi 2:14)

Z tohoto verše vyplývá, že jen jeho zvláštní lid je vykoupen a očištěn. Ti, kdo k zvláštnímu lidu nepatří, nejsou Ježíšovou obětí vykoupeni, ani očištěni. Důvod k celé Boží záchranné akci mnohých není jen hledání spasených hříšníků, ale skutečnost, že sám Bůh je zachránil kvůli Sobě a pro Sebe! Jeho zvláštní lid je objekt Boží svrchované nesentimentální lásky.

• Vždyť i Kristus jednou trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen v Duchu. (1 Petrův 3:18)

Ježíš Kristus se obětoval, trpěl na kříži, zemřel v těle a byl obživen v Duchu, aby nás, kteří patříme k Jeho lidu, přivedl ve víře k Bohu. Jeho oběť nás tedy přivádí k víře, a víra nás přivádí k Bohu. Ti, kdo k Bohu nedojdou, nedojdou proto, že nebyli Ježíšovým utrpením na kříži k Bohu přivedeni; Ježíš za ně tedy nemohl zemřít! Víra spasených je neoddělitelná součást kříže, víra není svobodné rozhodnutí tělesného člověka, protože přirozený člověk Boží věci nechápe.

2. Písmo dále učí, že výsledkem Ježíšova očistného a trpitelského díla na kříži je, že Jeho lid byl usmířen Bohu, ospravedlněn a dostal Ducha svatého, jenž jej regeneruje, tedy posvěcuje. Všechna tato požehnání byla dosažena a plně zajištěna v Kristově oběti na kříži za Jeho lid.

Kristus Svým vykupitelským dílem zajistil (ne umožnil) Boží smíření se Svým lidem.

• Neboť jestliže, když jsme ještě byli nepřátelé, byli jsme s Bohem smířeni skrze smrt jeho Syna, mnohem spíše, když jsme již smířeni, budeme zachráněni jeho životem. (Římanům 5:10)

My se s Bohem nesmiřujeme, On nás neurazil. My jsme naším hříchem urazili svatého Boha, proto je to On, kdo je "uražen", a smiřuje se s námi skrze oběť Pána Ježíše Krista. Naše smíření s Bohem je pasívní. Nesmiřujeme se, jsme smířeni. Přirozený člověk se nemůže o vlastní vůli smířit. Ti, kdo zůstávají v hříchu a nebyli s Bohem smířeni, na ty se smrt Jeho Syna na kříži nemůže plně vztahovat. Kdyby se na ně vztahovala, byli by s Bohem smířeni.

• To všechno je pak z Boha, který nás se sebou smířil skrze Ježíše Krista a dal nám službu toho smíření, totiž že Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou, nepočítaje lidem jejich hříchy. A slovo o tom smíření svěřil nám. (2 Korintským 5:18-19)

Tento verš potvrzuje předešlý. Záměrně jej uvádím, protože slovo "svět" jako by naznačovalo, že jde o celý svět - a tedy všichni lidé byli smířeni s Bohem v Kristu. Zde se biblické verše doplňují, a porovnáním uvidíme, že si v ničem neprotiřečí. Není správné je stavět proti sobě. "Svět" v tomto výskytu nemůže znamenat každého jedince, protože nikde není psáno, že jsou všichni s Bohem usmířeni. Všichni, kdo byli Bohem usmířeni, byli před svým usmířením ve světě. Kromě toho v témž dvojverší je jasně řečeno, že jen nám svěřil slovo o tom smíření, tedy slovo "svět" je vymezeno pouze na "nás", na církev, na Jeho vyvolený lid ze všech národů světa. Na konci tohoto pojednání si vysvětlíme z biblického pohledu význam slov "svět" a "všichni".

Kristus zajistil (ne umožnil) Svému lidu prominutí hříchu, tím zaručil (ne umožnil) jeho ospravedlnění.

• Bůh však dokazuje svoji lásku k nám, neboť když jsme ještě byli hříšníci, Kristus zemřel za nás. Když jsme tedy nyní ospravedlněni jeho krví, budeme potom mnohem spíše skrze něho zachráněni (Římanům 5:8-9)

Jde o týž princip - Kristus zemřel za "nás", nezemřel za všechny. K nám, k Jeho tělu, k Jeho církvi nepatří celý svět! My, adresáti Pavlových dopisů, ne celý svět, jsme nyní ospravedlněni a skrze Něho budeme zachráněni.

• Vy jste však z něho v Kristu Ježíši, který se nám stal Boží moudrostí, spravedlností, posvěcením i vykoupením. (l.Korintským 1:30)

Pavel píše zvláštní skupině lidí, totiž církvi. Omezuje ji na "vy". Církev je z Něho, On ji ospravedlnil Svojí obětí na kříži. Ti kdo nejsou z Něho, nejsou ani moudří, ani spravedliví, ani posvěcení, ani vykoupení. Pokud nejsou vykoupeni, pak se na ně smrt Pána Ježíše Krista plně nevztahuje. Kdyby zemřel za všechny do posledního, potom by také všichni museli být ospravedlněni a vykoupeni. Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás, neboť je psáno:

• Proklet je každý, kdo visí na dřevě. (Galatským 3:13)

Zde je doslovně napsáno, že se Ježíš stal prokletím jenom za nás, tedy ne za všechny obyvatele světa. Ti, za které se prokletím nestal, zůstávají prokleti i na věčnosti.

Bůh Svůj lid neurčil ke Svému hněvu, ale určil jej ke spáse skrze Krista. Jeho zvláštní lid, nepropadl Božímu hněvu:

• Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. (1 Tesalonickým 5:9)

Jestliže verš negujeme - ti, kteří propadli Jeho spravedlivému soudu, na ty se spása skrze Krista nevztahuje. Kristus nezemřel za ty, které mu Otec nedal.

Kristus zabezpečil (ne umožnil) dar Ducha svatého, jenž zahrnuje regeneraci a posvěcení i vše, co je v nich obsaženo.

• Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu, poněvadž nás v něm vyvolil před založením světa, abychom před jeho tváří byli svatí a bezúhonní v lásce. (Efezským 1:3-4)

Boží lid je obdařen veškerým duchovním požehnáním v Kristu. Posvěcení jsou v Kristu, s Ním zemřeli, s Ním vstanou. Děti toho Zlého s Kristem nezemřeli, s Kristem nevstanou, a proto Kristus za ně nezemřel.

• Neboť vám bylo pro Krista darováno, abyste v něj nejen věřili, ale také pro něho trpěli. (Filipským 1:29)

Víra je tedy dar kvůli Kristu, který zajistil spásu Svému vyvolenému lidu. Ten kdo nikdy neuvěří, tomu tento dar na kříži Ježíš Kristus nezajistil, za toho Ježíš nemohl tedy zemřít. Všechna naše požehnání, včetně víry, jsou nedílnou součástí Ježíšova kříže. Pro Jeho kříž jsme posvěcováni.

• Jeho Bůh vyvýšil svou pravicí jako Vůdce a Spasitele, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. (Skutky 5:31)

Pravý Izrael - církev, Jeho vyvolený lid, činí pokání, obrací se od světa k Bohu, protože mu toto posvěcení bylo darováno Ježíšem Kristem na kříži. Kdo pokání nečiní, toho Kristus na Kříži nevykoupil.

• ...který dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe svůj zvláštní lid, horlivě milující dobré skutky. (Titovi 2:14)

Čistý posvěcený lid je zvláštní lid. Církev je posvěcena pro Krista a kvůli Kristu, je Jeho vlastnictvím. Kristus nezemřel za děti toho Zlého, jemuž kdysi patřívaly i Boží děti - kdyby za ně zemřel, byly by posvěceny a očištěny, byly by Jeho a horlivě by milovaly dobré skutky.

• Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví. (Židům 13:12)

Celé posvěcení, celé odcizení se světu, není výsledkem lidského snažení, ale je to očistné dílo Ježíše Krista na kříži. Kde není posvěcení, tam není ani Kristův kříž. Kdo patří světu, ten není posvěcen a Kristův kříž se na něj plně nevztahuje. Vše, co Ježíš Kristus udělal a vytrpěl pro Boží lid, bylo před založením světa ustanoveno v dohodě s Otcem

1. Písmo potvrzuje, že Ježíš byl poslán na svět Otcem, aby spasil "jen" jistý lid, který Mu Otec dal. Ti, kteří byli Ježíšovi dáni Otcem, zajisté k Ježíšovi přijdou, a ani jeden z nich nebude ztracen. Ty, které Mu Otec nedal, ti ke Kristu nepříjdou, Ježíš za ně nezemřel.

• Ježíš jim však řekl: "Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. Ale řekl jsem vám, že jste mě i viděli, a nevěříte. Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. Sestoupil jsem totiž z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. A toto je vůle Otce, který mě poslal - abych nic z toho, co mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v poslední den. Neboť toto je vůle Toho, který mě poslal - aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den." (Jan 6:35-40)

2. Písmo dále potvrzuje, že Ježíš jako dobrý pastýř pokládá svůj život za Své ovce. Všichni, kdo jsou Jeho ovce, jsou Jím přivedeni do stádce a jsou znovuzrozením uzpůsobeni, aby slyšeli Jeho hlas a následovali Jej.

• Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá za ovce svůj život. ...Já jsem ten dobrý pastýř a znám své ovce a mé ovce znají mne, jako mě zná Otec a já znám Otce; a za ty ovce pokládám svůj život. Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést a uslyší můj hlas. Tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že já pokládám svůj život, abych ho zase přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já ho pokládám sám od sebe. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. To přikázání jsem přijal od svého Otce. (Jan 10:11-18)

Co může být jasnější! Ježíš pokládá život jen za ty ovce, které jsou z Jeho ovčince. Za ty, co nepatří do Jeho ovčince, život nepokládá. Dále z veršů vyplývá, že ovce ke Kristu nepřicházejí samy od sebe, ale že jsou Jím přivedeny. Ztracené ovce, které ještě nejsou v Jeho ovčinci, jsou ti, kteří mají být ještě přivedeni ke Kristu a spaseni. Kdo uslyší Kristův hlas? Jen ten, kdo je Jeho ovcí.

• Židé ho tedy obstoupili a říkali mu: "Jak dlouho budeš držet naši duši v nejistotě? Jestliže jsi Kristus, řekni nám to jasně." Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to a nevěříte. Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, ty o mně vydávají svědectví. Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí, jak jsem vám řekl. Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. A já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce. (Jan 10:24-29)

Ten, kdo nikdy neuvěří, není z Kristových ovcí. Kdo věří, je z Kristových ovcí. Kdo uvěří? Jen ten, kterého Otec dá Kristu. Zde nelze dál spekulovat; přirovnání je jasné. To není fatalismus. Fatalismus je náhoda. Kristova smrt na kříži není výhra v loterii! Ježíš neumíral za náhodně vylosované hříšníky, kteří měli štěstí, ale za jedince vyvolené z Boží vůle! Kdo se Jeho vůli může vzepřít? Raději odpovím Písmem:

• Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým. Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?" Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?" Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? (Římanům 9:18-21)

Skloňme se před Spasitelem a uvádějme ve skutek svoje spasení s třesením. Nehazardujme planým přemítáním, zda jsem nebo nejsem vyvolená ovce. Víte, co říká Písmo, věřte, a dokážete, že jste Jeho. Víte, co říká Písmo, vzepřete se, a dokážete, že nejste Jeho. Zde končí filozofie a nastupuje bázeň s poslušností, vždyť bez Krista zůstáváme naprosto duchovně zkaženi.

3. Písmo zřetelně zdůrazňuje, že Ježíš se v Jeho kněžské modlitbě nemodlí za svět, za ty, co patří vládci v povětří, modlí se za ty, kteří Mu byli dáni Otcem. Ježíš plně dokonal Otcův plán, splnil úkol, jímž Ho pověřil Otec, aby Jej Jeho lid poznal a měl věčný život.

• Když to Ježíš pověděl, pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla ta hodina; oslav svého Syna, aby i tvůj Syn oslavil tebe, poněvadž jsi mu dal moc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal věčný život. A toto je ten věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi; dílo, které jsi mi svěřil, jsem vykonal. A teď oslav ty mne, Otče, sám u sebe tou slávou, kterou jsem měl u tebe předtím, než byl svět." "Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně; a tvé slovo zachovali. A teď poznali, že všechny věci, které jsi mi dal, jsou od tebe. Neboť slova, která jsi mi dal, jsem dal jim; a oni je přijali a opravdu poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Já prosím za ně; neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji. A všechny mé věci jsou tvé a tvé jsou mé a jsem v nich oslaven. Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, jež jsi mi dal, aby byli jedno jako my. (Jan 17:1-11)

Ježíš dává Svým ukřižováním věčný život jen "všem" těm, které mu dal Otec. Ježíš nezemřel za všechny hříšníky, ale jen za ty hříšníky, které Bůh vyvolil. Ti Boží Jméno sami ze sebe nemohou znát. Boží Jméno jim bylo zjeveno JEN Ježíšem skrze Jeho ukřižování. Kdo Boží Jméno nezná, za toho Ježíš nebyl ukřižován, za toho Ježíš Otce ani neprosil. Ježíš prosil jen za Svoje, kteří byli Jeho již tehdy, a prosil také za nás, budoucí ovce z Jeho ovčince, prosil také za evangelisty:

• Neprosím však jen za tyto, ale i za ty, kteří ve mne uvěří skrze jejich slovo. (Jan 17:20)

Dokončeme těchto několik veršů. Jsou mocné a jasné. Boží Jméno může Ježíš účinně oznámit jen těm, které Mu Otec dal, nikomu jinému! Ježíš zemřel za ty, které Mu Otec dal. Ježíš oznamuje Boží Jméno skrze Ducha svatého jen těm, kdo patří před založením světa do jeho stádce, za něž položil Svůj život.

• Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby hleděli na mou slávu, kterou jsi mi dal; neboť jsi mne miloval před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a i tito poznali, že jsi mě poslal. A oznámil jsem jim tvé jméno a ještě oznámím, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich. Jan 17:24-26)

4. Písmo ústy Pavla prohlašuje, že veškerá duchovní požehnání, která svatí dostávají - synovství, vykoupení, odpuštění hříchu atd., jsou možná jen proto, že jsou v Kristu, že mají spolu- účast na Jeho ukřižování. O tom, kdo umírá hříchu v Kristu, rozhoduje Boží, ne lidský záměr:

• Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu, poněvadž nás v něm vyvolil před založením světa, abychom před jeho tváří byli svatí a bezúhonní v lásce. Podle zalíbení své vůle nás předurčil k přijetí za své syny skrze Ježíše Krista ke chvále slávy své milosti, kterou nás poctil v tom milovaném. V něm máme skrze jeho krev vykoupení, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti, kterou k nám rozhojnil ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám podle svého zalíbení, o němž rozhodl sám v sobě, oznámil tajemství své vůle, aby ve správě plnosti časů shromáždil pod jednu hlavu v Kristu všechno, co je v nebesích i na zemi - v něm, ve kterém jsme se také stali dědici, když jsme byli předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všechno podle rozhodnutí své vůle, abychom tu my, kteří od dřívějška máme naději v Kristu, byli ke chvále jeho slávy. (Efezským 1:3-12)

Požehnaní jsou jenom ti, kdo jsou v Kristu, a v Kristu jsou jenom ti, které Otec vyvolil podle Svého rozhodnutí. Nám nezbývá než přijmout s bázní Jeho absolutní Svrchovanost. Kdykoliv čteme "v Kristu", "skrze Krista" atd., vždy tomu rozumějme "v Kristově ukřižování" nebo "skrze Kristovo ukřižování" atd. Bez kříže Kristovo poslání zde na zemi naprosto ztrácí smysl. Naše soustředění musí být teocentrické - k Bohu, ne antropocentrické - k člověku. Stali jsme se Božími syny jen a pouze skrze Kristův kříž. Jiná cesta k Bohu nevede! Ti, kdo k Bohu nepřicházejí, ti nejsou v Kristově kříži, s těmi Kristovo spásné utrpení nemá nic společného, ti mají z Kristova kříže užitek "jen" v obecné (ne spásné) milosti, která je zde jen proto, aby Bůh průběžně v historii zachraňoval vyvolené hříšníky. Až vejde k Bohu plný počet Jeho lidu, pozemská historie skončí i s tělesnýjm požehnáním pohanů a nastane Boží soud.

5. Dále - Pavel porovnává Adama a Ježíše Krista. Adam byl prvním člověkem, zástupnou hlavou veškerého lidstva. Kristus je "druhým člověkem", "posledním Adamem" a je zástupnou hlavou těch, které Mu dal Otec. Adam uvrhl celé lidstvo do tělesné i duchovní smrti, Kristus přinesl skrze Svoji spravedlnost ospravedlnění a život věčný každému, kdo náleží do Jeho ovčince.

• A proto, jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak také smrt přešla na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili. (Římanům 5:12)

Zde vidíme, že jsme v Adamovi všichni do posledního zhřešili. Ale právě proto, že skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a smrt, tak skrze jednoho Ježíše Krista přichází dar ospravedlnění pro ty, kteří jsou Jeho.

• Jestliže totiž kvůli provinění jednoho člověka kralovala skrze toho jednoho smrt, mnohem spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a daru spravedlnosti, budou kralovat v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista! Tak tedy, jako skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení, tak také skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění života. Neboť jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými. (Římanům 5:17-19)

Verše, kterými arminiáni obhajují pohled, že Ježíš zemřel za všechny hříšníky

Většina veršů, kterými bratři arminiáni obhajují neomezené vykoupení, spadá do následujících třech skupin:

1. Všichni arminiáni věří, že Boží povaha Ježíše Krista je neomezená. Hodnota Jeho smrti musí tedy být také neomezená, musí být dostačující, aby spasila všechny lidi bez výjimky. Přesně v totéž věří ale i kalvinisté. V tom rozpor nevězí. Rozdíl je v tom, že nekonečná hodnota smrti Pána Ježíše není důvod, aby Jeho smrt byla stejně hodnotná pro všechny, a dále - arminiáni věří, že je to člověk, jenž svým rozhodnutím vymezuje konečný počet vykoupených, zatímco kalvinisté věří, že je to svrchovaný Bůh.

2. Dělící zeď mezi Židy a pohany byla stržena Kristovou obětí. Boží království se "rozrostlo" za hranice "národního" Izraele a "zahrnulo" pohany. (Starý zákon zmiňuje ty, kteří patřili Bohu aniž by náleželi etnicky Izraeli.) Do Božího království, do pravého Izraele však nikdy nepatřili všichni etničtí Židé, stejně jako do něj nepatřili a nepatří všichni pohané.

• Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy; (Římanům 1:5)

nebo:

• V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. Přišel a zvěstoval mír, mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. (Efezským 2:14-17)

Židé si však mysleli, že pouze oni mají to privilegium, že znají Boha a spásu. Oni se o Boha s nikým nechtěli dělit:

• Když židé viděli tolik lidí, naplnila je závist a začali Pavlovým slovům odporovat a rouhat se. Ale Pavel a Barnabáš směle prohlásili: "Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Vždyť Pán nám přikázal: `Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země.´ Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili. A slovo Páně se šířilo po celé krajině. Ale židé pobouřili vznešené ženy, které také ctily jediného Boha, pobouřili i přední muže toho města, podnítili tím proti Pavlovi a Barnabášovi nepřátelství a vyhnali je ze svého kraje. (Skutky apoštolské 13:45-50)

Židé žárlili na pohany, bránili Pavlovi zvěstovat evangelium právě pohanům. Židé byli přesvědčeni, že oni znají pravdu, a jestliže má někdo někomu zvěstovat Boha, tak jsou to jen oni.

• Ti zabili i Pána Ježíše a proroky a také nás pronásledovali; nelíbí se Bohu a jsou v nepřátelství se všemi lidmi, když nám brání kázat pohanům cestu spásy. Tak jen dovršují míru svých hříchů. Už se však na nich ukazuje konečný hněv Boží. (1 Tesalonickým 2:15-16)

Židé se tedy mylně domnívali, že spása je určena jen pro ně a nikoho jiného - proto tak trvali na zákonu. Pro Žida bylo nepředstavitelné, že by pohan mohl být spasen vně židovství. Z tohoto důvodu apoštolové používali slova "svět" a "všichni", aby Židům došlo, že nejsou výlučným spaseným národem, že jsou spojeni v Kristu se zbytkem světa a se všemi. Nový zákon tento židovský přelud napravuje zdůrazněním - "celý svět, všechny národy, veškeré stvoření atd." Tato slova měla Židům sdělit, že Kristus zemřel za všechny lidi bez rozdílu, tj. zemřel za Židy i za pohany. Tato slova rozhodně Židům nenavrhovala, to už by vůbec nepřijali, že by Kristus zemřel za všechny lidi bez výjimky, tj. že zemřel za každého hříšníka, který byl kdy zrozen. Židé dobře rozuměli Božímu omezenému pojetí vyvolení - vyvolenými byli přece sami...

3. Neurčité výrazy jako "všichni" a "svět" musí být vždy chápány v celém kontextu. Je mnoho veršů, v nichž je Kristova smrt přisouzena určitému, jistému okruhu hříšníků. Určité výrazy musí vždy být upřednostněny před neurčitými. Verše nestojí proti sobě, ale vedle sebe.

Některé verše jako by říkaly, že Ježíš Kristus zemřel za "svět", proto Jeho smrt nabízí spásu "všem".

Podívejme se nejprve na několik veršů, kde se vyskytuje slovo "svět":

• Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. (Jan 1:9)
• Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa." (Jan 1:29)
• Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. (Jan 3:16-17)
• Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa." (Jan 4:42)
• Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. (2 Korintským 5:19)
• On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa. (1 Janův 2:2)
• A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa. (1 Janův 4:14)

a. Slovo "svět" v Písmu obyčejně neznamená "každý jednotlivec, každý člověk". Ve skutečnosti v mnoha verších slovo "svět" představuje vymezenou skupinu lidí:

• Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků. (Jan 7:7)

Kristus hovoří o dvou skupinách, o "vás" a "světě". "Svět" v tomto verši nepředstavuje každého člověka do posledního, protože jste "vy", kdo náležíte Bohu, a "svět", jenž náleží tomu Zlému.

• Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním." (Jan 12:19)

Každý arminián i kalvinista ví, že celý svět se za Kristem nedal. Cožpak neříkáme, že na Letné byla celá Praha, ačkoliv tam bylo "jen" 400.000 lidí?

• Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře. (Římanům 1:8)

"Po celém známém světě" znamenalo "po Římské říši". Na Amazonce se za Pavlovy doby evangelium nešířilo, přestože tato oblast do "celého světa" jistě patří. "Vy všichni" také neznamená všechny lidi světa, ale jenom "vás všechny", kteří Mu náležíte.

• Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem. (1 Korintským 4:9)

V té době žily na světě statisíce lidí, kteří o apoštolech neměli ani tušení, natož, aby se jim stali podívanou. Dodnes je takových na sta milionů.

• Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. (Jan 14:17)

Jak by mohl Ježíš Kristus zemřít za celý svět ve smyslu za každého člověka, když svět nemůže přijmout Ducha pravdy? "Svět" zde neznamená každého člověka, který kdy žil na zemi. Kdyby znamenal, potom by nikdo nemohl dostat Ducha svatého! Jak sladíme: "Ježíš zemřel za svět" a "Svět nemůže přijmout Ducha pravdy"? Má "svět" v těchto verších stejný význam? Není-li slovo "svět" blíže určeno, potom jej téměř vždy musíme chápat v omezeném smyslu. I my říkáme "celý svět" se zbláznil, a myslíme - kromě mne nebo nás.

b. Písmo učí, že Pán Ježíš Kristus Svojí smrtí zajistil a dokonal spasení. Proto, když Bible hovoří o Jeho ukřižování za "svět", nemůže to znamenat za každého člověka, tedy do posledního. Kdyby byl Ježíš ukřižován za každého, a skutečně dokonal na kříži Svoje spasitelné dílo, potom by musel být spasen každý člověk, který na této planetě žil, žije a bude žít! Jediné jiné možné vysvětlení je, jestliže zemřel za každého, pak Svojí smrtí nezajistil a nedokonal spasení, ale pouze jej umožnil úplně všem tak, aby mohlo být "dokonáno" na základě osobního skutku víry. Toto je podstata arministického stanoviska. Ježíš ale přišel, aby bezpodmínečně spasil vyvolené hříšníky; nepřišel, aby umožnil spásu všem pod podmínkou osobního rozhodnutí.

c. Z Písma tedy vyplývá, že "svět" často znamená hříšné lidi, kteří jsou ve "světě", ale nejsou v Kristu. Každý, kdo se narodil, narodil se ze "světa", a ne z Boha. Jestliže Kristus přišel, aby spasil "svět", znamená to, že přišel, aby ze "světa" zachránil ty, kteří by jinak zahynuli.

• Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo. (Matouš 18:11)

Jestliže Kristus přišel, aby spasil "svět", pak "svět" také znamená ty, kteří budou přijímat Jeho tělo, kteří budou mít účast v Jeho ukřižování.

• Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa. (Jan 6:51)

Ježíšovým chlebem se zajisté neživí každý člověk světa...

Prostudujme zevrubně jeden z nejčastěji citovaných veršů:

• Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. (Jan 3:16)

Tabulkové zpracování nám nejlépe přiblíží oba pohledy, které se neliší v upřednostnění důrazů, ale liší se v podstatě. První je antropocentrický - soustředěný na prospěch člověka; druhý je teocentrický - soustředěný na záměr Svrchovaného Boha a Jeho nejsvatější vůli:

Další verše jako by říkaly, že Ježíš Kristus zemřel za "všechny", proto Jeho smrt nabízí spásu "všem".

Podívejme se tedy na několik veršů, kde se vyskytuje slovo "všichni":

• A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život. (Římanům 5:18)

• Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. (2 Korintským 5:14-15)

• ...aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.(1 Timoteovi 2:4-6)

• Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.(Židům 2:9)

• Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. (2 Petrův 3:9)

a. Jak slovo "svět", tak i slovo "všichni" musí být určeno ve svých souvislostech. Musíme používat stejný princip jako u "světa". "Všichni" nemusí zahrnovat úplně každého.

b. Někdy slovo "všichni" znamená "všichni" z jisté skupiny, kategorie:

• A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život. (Římanům 5:18)

Kontext celé Bible jasně učí, že úplně všichni propadli odsouzení, ale ospravedlnění a život mají jen ti, kteří uvěří. Kdežto tento verš jako by učil, že život a ospravedlnění mají "všichni". Když Bible řekne "všem", význam nemusí být vždy totožný. V tomto verši stejné slovo "všem" může znamenat v prvním výskytu "naprosto všem" a v druhém výskytu "všem vyvoleným". Stejný "problém" vidíme v následujícím verši:

• ...jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. (1 Korintským 15:22)

Další možná interpretace tohoto typu veršů je tato:

• ...jako v Adamovi všichni (kdo byli ke Kristu přitaženi Otcem) umírají, tak v Kristu všichni (kdo byli ke Kristu přitaženi Otcem) dojdou života. (1 Korintským 15:22)

Potom výraz "všichni" znamená totéž, ale neznamená naprosto každého, jen všechny z téže skupiny. Nebo uvažujme:

• ...jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. (Efezským 4:6)

Kontext Bible jasně učí, že Bůh je stvořitelem všech, ale Otcem jen Svých. Ďábel je přece otcem světa, otcem přirozených lidí! Zde se "všech" vztahuje jen na občany Božího království. Jak rozumíme tomuto příkladu:

• A tak bude spasen celý Izrael, jak je napsáno: "Ze Sionu přijde Vysvoboditel a odvrátí bezbožnosti od Jákoba. (Římanům 11:26)

Nikdo, ať přijímá pohled dispensační nebo reformovaný, arministický nebo kalvínský, futuristický nebo preteristický, zajisté netvrdí, že každý Izraelita, bez výjimky, bude spasen. Spasen bude "jen" celý pravý Izrael, ať si pod tímto pojmem představujeme kohokoliv; vždy jde o vymezenou vyvolenou skupinu náležející Bohu.

c. Někdy slovo "všichni" znamená někteří ze všech skupin, někteří ze všech kategorií.

• A nebudou už učit každý svého bližního a každý svého bratra a říkat: ´Poznej Pána!´, protože mne všichni budou znát - od nejmenšího až po největšího z nich. (Židům 8:11)

Pána Ježíše Krista budou znát jen někteří, ze všech národů. Podobný je i následující verš:

• A já, když budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě." (Jan 12:32)

Ježíš byl vyzdvižen od země na kříži. Potáhl všechny k sobě? Potáhl "jen" Svoje ze všech národů.

Při interpretaci musíme vzít ohled na ostatní verše, jinak k dohodě nedojdeme, jinak by si Bible protiřečila. Tucty veršů jasně učí, že Ježíšovo vykoupení bylo míněno jen pro určitou skupinu. Tyto verše nehovoří o neurčených "všech", ale o "všech" určených, tedy vyvolených.

• Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Matouš 20:28)

Zde je výkupné za "mnohé", ne za "všechny". V tomto verši je výslovně napsáno, že Ježíš zemřel za mnohé, ale ne za všechny. Naprosto stejný princip platí i v následujícím verši:

• ...neboť to je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. (Matouš 26:28)

Ježíšova krev nebyla vylita za všechny, ale za mnohé.

• Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, nad nímž vás Duch Svatý ustanovil biskupy, abyste pásli Boží církev, kterou získal svou vlastní krví. (Skutky 20:28)

Ježíš Kristus prolil Svoji krev za Svoji církev, za Svůj Boží Izrael. On ji neprolil za svět, neprolil ji za každého.

• Jak by nám Ten, který neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny, nedaroval s ním také všechny věci? Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh, ten ospravedlňuje! (Římanům 8:32-33)

V předešlém dvojverší "my všichni" jsou "Boží vyvolení". Pán Ježíš Kristus nebyl ušetřen - byl obětován Otcem za "Boží vyvolené", ne za všechny lidi.

• A proto je prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou povoláni, mohli přijmout zaslíbení věčného dědictví, neboť již nastala smrt k vykoupení z přestupků spáchaných za první smlouvy. (Židům 9:15)

Kristova vykupující smrt, jak vidíme, se vztahuje jen na ty, "kdo jsou povoláni".

Takto bychom mohli pokračovat dlouho. Na závěr si zopakujme úvodní otázku: Umožnil Pán Ježíš všem, aby se rozhodli učinit Jeho oběť účinnou, nebo Pán Ježíš zemřel za Svoje a skutečně je nezvratitelně spasil? Závěr patří vám, čtenářům a bratrům v Kristu.

Napsal a z různých materiálu sestavil -pst-

Mathison: "Dispensationalism Rightly Dividing People of God", David N. Steele, Curtis C. Thomas: "The Five Points of Calvinism", John Owen: "Life by His Death", R.C. Sproul: "Chosen by God"

Předchozí článek ()

Následující článek ()