Zápas o duši

Majestátní text Římanům 8, 28-33 učí, že Bůh skutečně dosáhne úplného vykoupení svého lidu od počátku až do konce, takže je nic nemůže odloučit od lásky Boží, která je v Kristu (Římanům 8, 39). Jemu patří všechna chvála a sláva!

Z toho, co bylo právě řečeno, vyplývá, že Boží lid vytrvá až do konce a nebude ztracen. Předzvědění jsou předurčeni, předurčení jsou povoláni, povolaní jsou ospravedlněni a ospravedlnění jsou oslaveni. Nikdo z této skupiny neodpadne. Patřit do této skupiny znamená být zapečetěn pro věčnost.

Doktrínou o vytrvání svatých míníme ještě něco víc, než co bylo dosud řečeno. Znamená to, že svatí vytrvají a musí vytrvat v poslušnosti, která pramení z víry. Vyvolení je bezpodmínečné, ale oslavení už nikoliv. V Písmu je mnoho varování, že ti, kteří se nedrží pevně Krista, mohou být na konci ztraceni. Následujících sedm tezí shrnuje naše chápání této velmi důležité doktríny.

1. Máme-li být spaseni, musí naše víra vytrvat až do konce

To znamená, že služba slovem je Boží nástroj právě tak k zachování víry, jako k aktivaci (zrodu) víry. Nemůžeme s úlevou vydechnout poté, co se lidé modlili, aby přijali Krista, jako kdybychom nyní mohli být ze své perspektivy ujištěni, že jsou již mimo dosah toho Zlého. Nyní začíná boj víry, jenž je třeba dobojovat. Musíme vytrvat ve víře až do konce, pokud máme být spaseni.

• Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám kázal, které jste přijali a v němž stojíte, skrze něž také docházíte spasení (pokud se držíte slova, které jsem vám kázal - jinak byste uvěřili nadarmo). (1. Korintským 15, 1-2)
• I vás, kdysi odcizené a nepřátelské v mysli kvůli zlým skutkům, nyní již usmířil svým pozemským tělem skrze smrt, aby vás postavil před svou tvář svaté, neposkvrněné a bezúhonné - pokud ovšem zůstáváte založení a pevní ve víře a neodchylujete se od naděje evangelia... (Koloským 1, 21-23)
• Toto slovo je spolehlivé: Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním také žít. Jestliže vytrváme, budeme s ním také kralovat. (2. Timoteovi 2, 11-12)
• Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen. (Marek 13, 13)

Viz též Zjevení 2, 7.10-11,17,25-26; Zjevení 3, 5.11-12.21.

2. Poslušnost, dokazující vnitřní obnovení z Boha, je nevyhnutelná pro konečné spasení

Tím nechceme říci, že Bůh od nás očekává dokonalost. Z textů jako je Filipským 3, 12-13, 1. Janova 1, 8-10 a Matouš 6, 12 je jasné, že Nová smlouva nepožaduje, že musíme být bezhříšně dokonalí, abychom mohli být spaseni. Vyžaduje však, abychom byli morálně proměnění a chodili v novotě života.

• Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. (Židům 12, 14)
• Žijete-li totiž podle těla, zemřete; jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít. (Římanům 8, 13)
• Skutky těla jsou ovšem zjevné. Jsou to: cizoložství, smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlení, hněvání, soupeření, roztržky, sekty, závidění, vraždy, opilství, hodování a takové podobné věci. Předpovídám vám, jak jsem už dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, nebudou dědici Božího království. (Galatským 5, 19-21)

Viz také Efezským 5, 5 a 1. Korintským 6, 9-10

• A podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká "Znám ho" a nezachovává jeho přikázání, je lhář a není v něm pravda. Kdokoli však zachovává jeho slovo, v tom Boží láska opravdu došla dokonalosti. Podle toho víme, že jsme v něm. Kdo říká, že zůstává v něm, ten má také chodit tak, jak chodil On. (1. Janova 2, 3-6)

Viz též 1. Janova 3, 4-10.14 a 4, 20

• Ježíš tedy řekl těm Židům, kteří mu uvěřili: "Jestliže zůstanete v mém slově, jste opravdu mými učedníky." (Jan 8, 31)

Viz rovněž Lukáš 10, 28; Matouš 6, 14-15; 18, 35; Genesis 18, 19; 22, 16-17; 26, 4-5; 2. Timoteovi 2, 19

3. Boží vyvolení nemohou být ztraceni

To je důvod, proč věříme v jistotu spasení. Důsledkem vyvolení je skutečnost, že Bůh bude působit tak, že ti, které vybral k věčnému spasení, budou uschopnění setrvat ve víře až do konce a naplnit z moci Jeho svatého Ducha požadavky poslušnosti.

• Víme pak, že těm, kteří milují Boha, všechny věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteří jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předzvěděl, také předurčil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozený mezi mnoha bratry. Ty, které předurčil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. (Římanům 8,28-30)

Z této pasáže je zjevné, že ti, kteří jsou účinně povoláni k naději spasení, skutečně vytrvají až do konce a budou oslaveni. Z Písma známe verše o dobrém pastýři a víme také, jak na Ježíšova slova reagovali Židé. Jim byla určena následující slova:

• Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí, jak jsem vám řekl. Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. A já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce. Já a Otec jsme jedno. (Jan 10, 26-30)

Viz také Efezským 1, 4-5

4. Existuje odpadnutí některých věřících, ale pokud přetrvává, pak to ukazuje, že jejich víra nebyla pravá a oni se nenarodili z Boha

• Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby totiž byli z nás, zůstali by s námi, ale vyšli z nás, aby se ukázalo, že ne všichni jsou z nás. (1. Janova 2, 19)

Podobně i podobenství o čtveré půdě zobrazuje, podle výkladu v Lukášovi 8, 9-15, ty, kteří "když slyší slovo, s radostí je přijímají, ale jejich víra nemá kořeny. Věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají."

Skutečnost, že taková věc je možná, je právě oním důvodem, proč musí služba slova v každém místním sboru obsahovat mnoho výstrah a napomínání věřících, aby setrvali ve víře a nezapletli se do věcí, které by je mohly případně udusit a vést k jejich zatracení.

5. Bůh nás ospravedlňuje na základě našeho prvního pravdivého jednání ze spasitelné víry, ale tím, že tak činí, má ve výhledu všechny následující skutky, jež jsou obsaženy v této prvotní víře jako semeno

To, co se snažíme vysvětlit, je držet se učení Římanům 5, 1. Tam se například říká, že jsme již před Bohem ospravedlněni. Bůh nečeká až na konec našeho života, aby nás prohlásil za spravedlivé. Ve skutečnosti bychom nebyli schopni mít jistotu spasení, ani svobodu žít podle radikálních Kristových požadavků, pokud bychom neměli ujištění, že díky své víře jsme již nyní před ním spravedliví. Přesto však musíme připustit skutečnost, že naše konečné spasení je podmíněno následnou poslušností, která plyne z víry.

Způsob, jak je možno tyto dvě skutečnosti sloučit dohromady, je ten, že jsme ospravedlněni na základě našeho prvního jednání víry, protože Bůh v tom vidí (podobně jako je schopen vidět strom v žaludu) zárodek života víry. To je důvod, proč ti, kteří nevedou život víry s jeho nezbytnou poslušností, jednoduše dosvědčují, že jejich prvotní skutek víry nebyl pravý.

Textovou oporou je skutečnost, že v Římanům 4, 3 cituje Pavel Genesis 15, 6 jako bod, kdy byl Abraham ospravedlněn před Bohem. To je odkaz na čin víry na začátku Abrahamova povolání. Římanům 4, 19-22 však odkazuje k Abrahamově o mnoho let pozdější zkušenosti (kdy mu již bylo 100 let, viz Genesis 21, 5.12) a říká, že kvůli víře v této životní zkušenosti byl Abraham pokládán za spravedlivého. Jinými slovy, zdá se, že v případě víry, která ospravedlnila Abrahama, se nejedná pouze o první akt víry, ale o víru, která dala vyrůst skutkům poslušnosti v jeho pozdějším životě. (Tuto skutečnost je možno doložit ještě z Jakuba 2, 21-24, kde je odkaz na další, pozdější Abrahamův skutek - obětování Izáka v Genesis 22).

Způsob, jakým chceme harmonizovat tato velmi důležitá vlákna Boží pravdy, je ten, že tvrdíme, že jsme skutečně ospravedlněni na základě svého prvního skutku víry, ale ne bez vztahu ke všem následujícím skutkům víry, jež daly vzniknout poslušnosti, kterou požaduje Bůh.

6. Bůh způsobuje, aby Jeho vyvolení vytrvali

Nejsme ponecháni sami sobě a naše jistota je velmi hluboce zakořeněna ve svrchované Boží lásce, v tom, že On vykoná to, k čemu nás povolal.

• ...kdo jste Boží mocí střeženi skrze víru ke spasení připravenému, aby bylo zjeveno v posledním čase. (1. Petrova 1, 5)
• Avšak tomu, který je schopen zachovat vás bez pádu a postavit vás bez úhony v přítomnosti své slávy s veselím, jedinému moudrému Bohu, našemu Spasiteli, jemu buď sláva a velebnost, vláda i moc, nyní i po všechny věky. Amen. (Juda 24.25)
• Sám Bůh pokoje nechť vás tedy plně posvětí a zachová celého vašeho ducha, duši i tělo bez úhony k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten, který vás volá, je věrný a on to učiní. (1. Tesalonickým 5, 23-24)
• Jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, je také do dne Ježíše Krista dokončí. (Filipským 1, 6)
• ...který (Ježíš Kristus) vás také utvrdí až do konce, abyste byli bezúhonní v den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, jímž jste byli povoláni ke společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána! (1. Korintským 1, 8-9)

7. Proto máme být horliví, abychom učinili své povolání a vyvolení jistým

• Proto, bratři, se tím více snažte své povolání a vyvolení upevňovat, neboť když to budete dělat, rozhodně neselžete. Tak vám totiž bude v hojnosti udělen přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. (2. Petrova 1, 10-11)

- John Piper, Betlehem Baptist Church - "Čemu věříme o pěti bodech kalvinismu"

Předchozí článek ()

Následující článek ()