Zápas o duši

Podle teistické evoluce ano, ale to odporuje základní biblické zprávě, že smrt je odplatou za hřích. Nebo snad Bůh stvořil milióny organismů jen proto, aby umíraly? Jak tedy mohla být smrt součástí Božího tvoření, odkud jsou zkameněliny zvířat nalezených v hlubokých vrstvách? Je evoluce bůh, kterého musíme uctívat? Přivede nás do nebe k bodu omega?

Je ale možné mít odvahu řešit celou věc úplně jiným způsobem a nesnažit se dát na ateistickou koncepci křesťanskou fasádu. Pravým ateistům jsou takové snahy pro smích, a to právem. Evoluce jako přírodní proces běží sama a nepotřebuje nic nadpřirozeného. Existuje jiné řešení. Bez poklonkování a nadbíhání materialistickým koncepcím. Přijetí biblické zprávy o potopě přináší řešení těchto otázek. Katastrofický scénář celosvětové potopy řeší otázku zkamenělin a datování.

Skvělým příkladem, který ukázal, jak snadno mohou vzniknout celé geologické útvary během velice krátké doby byly potvrzené během události spojené s výbuchem sopky sv. Heleny v USA v roce 1980. Podle klasických geologických koncepcí by to, co dnes vidíme, muselo trvat mnoho miliónů let. A přesto stačilo pár týdnů a byly vytvořeny vrstvy, během roku uhlí, atd… Časopis National Geographic (číslo 1, 1981) o této události přinesl podrobné informace. Dojde k přehodnocení ztrnulých a rigidních představ o dlouhých časových obdobích nutných pro tvorbu geologických vrstev? Geologická data mohou být interpretována mnoha různými způsoby podle toho, jaký filozofický koncept dotyčný vědec zastává.

Teologické rozpory teistické evoluce

Ačkoli mnozí věří v Boha, ne všichni věří v Bibli jako v Boží slovo. Obtížnost harmonizace biblického učení s evoluční koncepcí pro ně nepředstavuje žádný problém a vlastně je to ani příliš nezajímá. Bibli považují za inspirovanou knihu jen v některých částech; pokud popisuje historické události nebo se vyjadřuje k vědeckým koncepcím, je to kniha nevěrohodná. Teistická evoluce však, i kdybychom odhlédli od učení Bible, má spoustu rozporů sama v sobě. Bůh, který údajně stvořil život evolučním procesem - vývojem, nemůže být věčným, všemohoucím, vševědoucím, milosrdným, milujícím Bohem, který má smysl pro účelnost. Většina teistických evolucionistů by s tím souhlasila. Jestliže je však Bůh opravdu takový, pak je naprosto absurdní, aby použil takovou metodu tvoření, a to z následujících důvodů:

1. Evoluce protiřečí Boží všemohoucnosti. Jestliže má Bůh všechnu moc, pak je schopen stvořit vesmír v pouhém okamžiku a nepotřebuje k tomu milión a miliardy let.

2. Evoluce protiřečí osobnímu Bohu. Jestliže byl člověk stvořen k Bo- žímu obrazu, pak Bůh nečekal miliardy let, aby s ním mohl vstoupit do osobního vztahu.

3. Evoluce protiřečí Boží vševědoucnosti. Evoluce popisuje ve své koncepci vyhynutí druhů, špatný design, velmi špatné plánování. Náhodné procesy jsou v protikladu vůči geniálnímu logickému plánu.

4. Evoluce protiřečí Bohu, jehož podstatou je láska. Fakt evoluce je popisován na základě nálezů zkamenělin, které hovoří o katastrofách, hladu, tvrdých podmínkách, chorobách a ná- silné smrti. Přijatým mechanismem pro evoluci je eliminace slabých a přemnožení jedinců. Je tohle pracovní metoda milujícího Boha?

5. Evoluce protiřečí Božímu smyslu pro účelnost. Jestliže účelem stvoření je spása člověka, jak teističtí evolucionisté věří, pak se zdá podivné, že by Bůh plýtval miliardami let na bezcílnou evoluci dříve, než by dosáhl svého cíle.

6. Evoluce protiřečí Boží milosti. Princip evoluce je založen na boji o pře- žití nejzdatnějších, na úkor slabších, což je odlišné od křesťanské koncepce spasení z Boží milosti na základě vírou přijaté zástupné oběti Ježíše Krista.

Tento přístup zcela opomíjí biblické pojetí hříchu a spasení. To je asi nejpodstatnější teologický závěr. Někteří teologové přijímají koncepci progresivního stvoření. V tomto pohledu se život vyvíjel po dlouhá geologická údobí a místy byl postrčen občasnými Božími zásahy správným směrem. Teistická evoluce je tedy tvoření pomocí kontinuálních procesů, které zahájil Bůh. Progresivní stvoření je koncepce, kdy Bůh nastartoval evoluci a občas jí pomohl v příznivém vývoji dalšími zásahy.

V současnosti existují dva pohledy teistických evolucionistů na to, jak interpretovat prvních jedenáct kapitol Bible. První nahlíží na Genesis jako na poetickou a mytickou báseň, která vznikla jako výsledek ústní tradice za patriarchů a měla za cíl vysvětlit takové problémy jako je hřích, smrt, existenci různých jazyků, atd… V tomto pohledu nelze považovat první kapitoly Bible za historicky nebo vědecky věrohodné, i když mohou obsahovat elementy pravdy. Vedle tohoto liberálního přístupu existuje druhý, který považuje první kapitoly Bible za zjednodušený popis rané historie země, který není v konfliktu s evolucí. Z nepředpojaté analýzy bi- blického textu ovšem ani jeden z těchto směrů nevyplývá. Nejde ani o mýtus, ani o naivní a zjednodušené vysvětlení, ale o Boží inspirované slovo jednoznačně a pravdivě hovořící o stvoření v šesti dnech, a nikoliv o dlouhém období evolučního vývoje. Jak to můžeme vědět? Je to proto, že první kapitoly Genesis nestojí izolovány od ostatních částí Bible. Genesis může být správně pochopena pouze tehdy, když je dána do souvislosti s ostatními částmi Bible a interpretována v tomto kontextu. Existuje totiž nejméně 75 odkazů na stvořeníve Starém a Novém zákoně. Ze všech těchto biblických zpráv vyplývá, že Bůh stvořil v šesti dnech nebe a zemi, člověk je Božím stvořením a stojí vůči Bohu ve vztahu stvoření-Stvořitel s odpovědností za darovaný život a z toho plynoucí poslušností. Většina biblických referencí prostě popisuje Boha jako Stvořitele. Světlo k porozumění skutečnému obsahu Genesis 1-2 nacházíme na mnoha dalších místech Bible.

• Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. Jako hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích. Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni! Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. (Ž 33:6-9)
• Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila (moudrost Hospodinova). Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. (Př 8:25-30)

Nový zákon jednoznačně hovoří o účasti Ježíše Krista při stvoření:

• Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. (J 1:3.10)
• Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. (J 17:24)
• …neboť' v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá… (Ko 1:16,17)

Délku stvořitelských dnů můžeme určit z dalších oddílů Bible:

• V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. (Ex 20:11)

Detaily o stvoření nacházíme dále v těchto textech:

• Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit. (Ž 104:19)
• Učinil veliká světla, jeho milosrdenství je věčné. Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné. Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, jeho milosrdenství je věčné. (Ž 136:7-9)
• Toto praví Hospodin, který dává slunce za světlo ve dne, měsíc a hvězdy za světlo v noci podle svých ustanovení, který vzdouvá moře, takže jeho vlny hučí, jehož jméno je Hospodin zástupů… (Jr 31:35)
• …větru udělil prudkost a vody odměrkou změřil, když dešti stanovil cíl a cestu bouřnému mračnu… (Jb 28:26)
• …Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci.' Nebesa, vydejte krůpěje shůry, ať kane z oblaků spravedlnost; nechť se otevře země a urodí se spása a spravedlnost vyraší s ní… Zemi jsem učinil já a člověka na ní jsem stvořil. Já jsem vlastníma rukama roztáhl nebesa a veškerému jejich zástupu jsem vydal příkazy. (Iz 45:7-12)
• On svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět, svým rozumem napjal nebesa. (Jr 10:12; 51:15)
• Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí… Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, který tě vytvořil v životě matky: 'Já jsem Hospodin, já konám všechno: sám nebesa roztahuji, překlenul jsem zemi. Kdo byl se mnou? Ano, moje ruka založila zemi, má pravice nebesa rozvinula; zavolám-li na ně, stanou tady spolu. (Iz 42:5; 44:24; 48:13)

Stvoření ex nihilo - stvoření z ničeho je popsáno:

• Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. (Žd 11:3)

Stvoření a jeho udržování je popsáno:

• Ty, Hospodine, jsi ten jediný, ty jsi učinil nebe, nebesa nebes a všechen jejich zástup, zemi i vše, co je na ní, moře i vše, co je v nich. Sám to všechno zachováváš při životě a nebeské zástupy se ti klanějí. (Neh 9:6)
• On svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět, svým rozumem napjal nebesa. Když vydá hlas, shlukují se na nebi vody, přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr. (Jr 51:15,16)
• Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. (Sk 17:24-26)

Bůh stvořil člověka Gn 1-2:

• Odpověděl jim: Nečetli jste, že Stvořitel od počátku muže a ženu učinil je? (Mt 19:4)
• Od počátku stvoření 'Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden. (Mk 10:6-8)

Historicita Adama je popsána v následujících textech:

• Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. (1Tm 2:13,14)
• Adam, Šét, Enóš… (1Pa 1:1)
• …Enóš, Šét a Adam, který byl od Boha. (L 3:38)
• Prorokoval také o nich Henoch, sedmý od Adama: Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých… (Ju 14)

Adam je jmenován spolu s dalšími jednotlivci v Pavlových epištolách, kde je porovnán první a druhý Adam (jako dva reprezentanti lidského pokolení):

• Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít. (Ř 5:14)
• …jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. (1K 15:22)
• Jak je psáno: 'První člověk Adam se stal duší živou'- poslední Adam je však Duchem oživujícím. (1K 15,45)

Jméno Adam je užito jednak jako označení člověka, ale také nás odkazuje k jedinci z prvních kapitol Genesis.

Je člověk ještě „k obrazu Božímu"?

Z evolučního pohledu jsme dokonalá zvířata, a když ne perfektními, tak alespoň těmi, která mají momentálně navrch. Teistická evoluce nevěří na historickou existenci prvního člověka Adama. Věří, že evoluční procesy nakonec vedly ke vzniku lidského druhu, kterému Bůh vdechl svého ducha.

Z biblického pohledu je však člověk odlišný od ostatního stvoření. Byl totiž stvořen k obrazu Božímu. Co si pod tím máme představit? Tvůrčí myšlení, tvořivost, duchovní rozměr, schopnost ne pouze vegetativního, ale i spirituálního života. Ale platí to ještě vůbec? Teistická evoluce se neumí vypořádat s tak základním problémem, jako je Adamův pád a dědičný hřích. To je její největší slabinou, a proto v popisu reality selhává. Ale je ještě dnes člověk Božím obrazem, nebo z nás díky pádu Boží obraz zmizel? Gn 9:6 a Jk 3:9 nám dávají odpověď. Nezáleží na tom, jak vypadáme, kde jsme. Každý člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Bible mi říká, kdo jsem, jak a proč jsem odlišný od ostatního stvoření. Je překvapivé, vzhledem k našim postojům, že Bůh stále chce mít úzký a přátelský vztah s člověkem.

Shrnutím biblických textů dostáváme obraz Boha, který ve své nekonečné síle stvořil náš svět v šesti dnech. Proč mu to trvalo tak dlouho, ptal jsem se sám sebe. Proč v šesti dnech, a ne za pár minut? Biblická zpráva nás v Gn 1 a 2 informuje o sledu událostí.

V Genesis získáváme věrohodný obraz Boha, který ustanovil přírodní zákony, jež nyní pozorujeme a poznáváme ve vesmíru i všem živém. Hmota a energie byla povolána k existenci Božím slovem. Není tu věčně. Stejně tak podle Božího slova měl i čas svůj počátek. Boží nekonečná moudrost vtiskla hmotě i životu řád, jak jej pozorujeme a poznáváme dnes. Základní druhy živých organismů byly stvořeny s ohromnou schopností variace. Tak je nacházíme v přírodě. Člověk se nevyvinul z nějakého zvířecího předchůdce, ale byl stvořen k Božímu obrazu. Biblická zpráva je historickou pravdou, nikoli mýtem nebo ságou.

- Vladimír Král - Hledání počátku a cíle, str. 135-143, redakčně kráceno

Předchozí článek ()

Následující článek ()